Česko versus Švýcarsko je možná nejbolestivější srovnání z celé série. U Nizozemska můžeme říct: Rotterdam, moře, Rýn, obchodní brána Evropy. U Británie: angličtina, impérium, Londýn, City. U Francie: Paříž, stát, kultura, velmocenská tradice. U Německa: velikost, průmysl, centrály, západní kontinuita.
Jenže Švýcarsko?
Malá země. Vnitrozemská země. Žádné moře. Žádný obří domácí trh. Žádná koloniální říše ve francouzském nebo britském měřítku. Čtyři jazyky, hory, drahota, komplikovaná politika, kantony, referenda a země, která ani není členem Evropské unie.
A přesto patří k nejbohatším, nejstabilnějším a nejvýkonnějším zemím světa.
Tohle je pro Česko nepohodlné. Protože Švýcarsko nám bere část výmluv.
Česko versus Švýcarsko: malá země není omluva
Česko se často utěšuje tím, že je malé. Nemáme moře. Nemáme velký trh. Nemáme světový jazyk. Nemáme Paříž, Londýn ani německý průmyslový blok.
To všechno je pravda.
Jenže Švýcarsko je také malé. Také nemá moře. Také není jazykově jednoduché. Také musí žít mezi většími sousedy. A přesto dokázalo vybudovat ekonomiku, kde se neprodává hlavně levnější práce, ale důvěra, přesnost, kapitál, know-how, značka a stabilita.
Švýcarsko není bohaté proto, že by mělo kouzelnější lidi. Je bohaté proto, že z malosti udělalo disciplínu.
Důvěra jako ekonomická infrastruktura
U Švýcarska se často mluví o bankách. Někdy oprávněně, někdy lacině. Jenže švýcarská síla není jen v bankovních sejfech.
Je v důvěře.
Důvěra, že smlouva platí. Že měna drží. Že instituce nezblázní zemi každé čtyři roky. Že pravidla nejsou jen doporučení pro slabší. Že obec, kanton a stát fungují v rámci systému, který je pomalý, ale předvídatelný. Že když švýcarská firma něco dodá, bude to přesné, drahé a dobré.
Tohle je ekonomická infrastruktura stejně skutečná jako dálnice.
Česko má mnoho schopných lidí. Ale český stát často nevyrábí důvěru. Vyrábí nervozitu, papíry, nejistotu, improvizaci a pocit, že kdo něco chce, musí si to vyběhat navzdory systému.
Švýcarsko udělalo ze spolehlivosti národní produkt.
Ne montovna, ale přesnost
Švýcarsko není průmyslově prázdná finanční pohádka. To by byl omyl.
Je to země farmacie, přesného strojírenství, zdravotnických technologií, chemie, hodinek, měřicí techniky, potravinářských značek, pojišťovnictví, výzkumu a specializovaných firem, které často nechtějí být největší na světě, ale chtějí být nepostradatelné ve svém výklenku.
To je rozdíl proti části českého modelu.
Česko se dlouho učilo být skvělým dodavatelem. Švýcarsko se učilo být drahým, přesným a těžko nahraditelným dodavatelem s vlastní značkou, vlastním vývojem a vlastní marží.
Jinými slovy: Švýcarsko neprodává hodinu práce. Prodává jistotu výsledku.
Farmacie, finance, stroje a hodinky: vysoká patra hodnoty
Basel není jen hezké město u Rýna. Je to farmaceutický a chemický uzel. Curych není jen drahé město s čistou ulicí. Je to finanční, technologické a univerzitní centrum. Ženeva není jen diplomatická kulisa. Je to mezinárodní město, ve kterém se setkávají instituce, peníze, právo, obchod a politická váha.
Švýcarské hodinky nejsou jen přístroj na čas. Jsou to malé stroje na marži. Podobně jako francouzský luxus prodávají nejen materiál, ale i pověst, tradici, přesnost a status.
Česko také umí vyrábět přesné věci. Jenže příliš často zůstává u výkonu, který se schová v cizím produktu.
Švýcarsko dokázalo z přesnosti udělat značku.
Škola, učňák a důstojnost práce
Jedna z nejdůležitějších švýcarských lekcí neleží v bance. Leží ve vzdělávání.
Švýcarsko má silný systém odborného vzdělávání a učňovských drah, které nejsou společenský odpadkový koš pro děti, které se „nedostaly výš“. Technická, praktická a odborná práce tam může být součástí velmi kvalitní kariéry.
Tohle je pro Česko obrovské téma.
U nás se technická šikovnost pořád chválí, ale vzdělávací a společenský systém ji často neumí proměnit v prestiž. Říkáme, že nám chybí řemeslníci, technici a odborníci, ale současně se část společnosti tváří, že úspěch znamená hlavně utéct od rukou, nářadí, dílny a stroje do kanceláře.
Švýcarsko ukazuje, že praktická odbornost nemusí být nižší patro společnosti. Může být páteř bohatství.
Federalismus: stát blízko zemi
Švýcarsko není řízené jako jeden obří úřad z jedné metropole.
Kantony, obce, referenda, lokální odpovědnost, daňová konkurence, decentralizace. Pro cizince to může vypadat složitě, pomalu a někdy až únavně. Jenže právě tahle blízkost rozhodování k místu vytváří zvláštní typ odpovědnosti.
Česko je formálně decentralizované, ale mentálně pořád často čeká na Prahu, ministerstvo, dotaci, výjimku, razítko nebo centrální pokyn.
Švýcarská lekce není, že máme kopírovat jejich referenda na každou lavičku.
Lekce je jiná: důvěra vzniká snáz tam, kde lidé cítí, že pravidla a odpovědnost nejsou od nich nekonečně daleko.
Co Švýcarsko má a Česko mít nebude
Některé švýcarské výhody nedoženeme.
Nevyrobíme si zpětně staletou reputaci neutrality, bankovnictví a bezpečného přístavu pro kapitál. Nezískáme švýcarský frank jako globální symbol stability. Nepřeneseme si Alpy do Krkonoš. Neuděláme z Prahy Curych ani z Brna Ženevu. Nevytvoříme přes noc síť institucí, značek, univerzit, firem a právní důvěry, která vznikala generace.
To není české selhání.
To je rozdíl historické vrstvy.
Co Švýcarsko nezvládá
Švýcarsko ale není pohádka pro dospělé, kteří už nechtějí platit české účty.
Je extrémně drahé. Bydlení je tvrdé téma. Zdravotnictví je kvalitní, ale pro domácnosti nákladné. Společnost je silně závislá na zahraničních pracovnících. Imigrace je politicky citlivá. Vztah k Evropské unii je trvale složitý. A vysoká stabilita může mít i svou odvrácenou stranu: pomalost, uzavřenost, tlak na konformitu a pocit, že všechno funguje, ale nic není zadarmo.
Švýcarský klid není levný.
A není pro každého.
Co z toho plyne pro Česko
Česko nemusí být Švýcarsko v malém. Nemáme jeho hory, frank, bankovní dějiny ani globální reputaci bezpečného sejfu.
Ale právě proto je švýcarské srovnání tak užitečné.
Ukazuje, že malá země nemusí soutěžit velikostí. Může soutěžit kvalitou, předvídatelností, důvěrou, odborností, přesností, decentralizací a schopností vlastnit drahé výklenky.
Česko má spoustu předpokladů. Technickou tradici. Průmysl. Bezpečnost. Polohu. Šikovné lidi. Relativně nízkou sociální rozbitost. Dobré firmy. Vysokou schopnost improvizace.
Jenže improvizace není totéž co spolehlivost.
A tady je švýcarská lekce nejtvrdší.
Česko často zachraňuje schopný člověk navzdory systému.
Švýcarsko se snaží postavit systém tak, aby schopný člověk nemusel tolik zachraňovat.
Nejtvrdší pointa
Švýcarsko nám neukazuje jen bohatší zemi.
Ukazuje nám malou zemi, která si dokázala říct: nebudeme největší, budeme nejspolehlivější. Nebudeme nejlevnější, budeme nejpřesnější. Nebudeme křičet, budeme držet hodnotu.
Česko se po roce 1989 naučilo být šikovné.
Švýcarsko se po generace učilo být důvěryhodné.
A v ekonomice s vysokou přidanou hodnotou je důvěra dražší než šikovnost.
Kam dál
- Česko versus Evropa: mapa celé série
- Česko versus Německo: proč se Západ nedohání jen prací
- Česko versus Francie: proč Západ není jen vyšší výplata
- Česko versus Británie: proč nestačí umět vyrábět