Chování po narkóze dokáže během několika minut vyrobit historku na půl života. Pacient začne nadávat, plakat, vyznávat náklonnost zdravotníkům nebo pronášet věty, které mu druhý den vůbec nic neříkají. Okolí si z toho často odnese jednoduchý závěr: chemie vypnula zábrany a konečně ukázala pravého člověka.
Taková zkratka zní lákavě, jenže směšuje několik různých situací. Neobvyklé chování se může vzácně objevit už po uklidňujícím léku před výkonem. Nejtypičtější bývá při probouzení a na dospávacím pokoji. Zmatenost může pokračovat také po návratu plného vědomí. Během vlastní operace pod účinnou celkovou anestezií je naopak pacient v bezvědomí a běžnou konverzaci s personálem nevede.
Pod slovem narkóza se schovává několik různých fází
V běžné řeči označujeme jako narkózu skoro všechno od uklidňující tabletky až po první hodiny po operaci. Medicínsky však jde o odlišné úseky. Člověk může nejprve dostat premedikaci nebo sedativum, potom přichází navození celkové anestezie, vlastní výkon, probouzení a následné zotavování.
Každá z těchto fází pracuje s vědomím jinak. Pacient po mírném sedativu může být stále vzhůru, odpovídat a pohybovat se. Při celkové anestezii má být v bezvědomí. Během probouzení už může otevřít oči a mluvit, aniž by se současně vrátily orientace, paměť a normální úsudek.
Právě zde vzniká většina zmatku. Rodina později řekne, že člověk „mluvil v narkóze“, ačkoli ve skutečnosti něco pronesl před uspáním nebo během návratu vědomí. Bez zdravotnické dokumentace a přesné časové osy se tyto chvíle zpětně snadno slijí do jediné scény.
Podivné chování může začít ještě před uspáním
Před některými výkony se používají léky, které snižují úzkost, navozují ospalost a oslabují ukládání nových vzpomínek. Patří mezi ně například midazolam. Většinu pacientů zklidní. U části lidí se však může objevit opačná reakce: neklid, hyperaktivita, mimovolní pohyby, podrážděnost nebo bojovnost.
Takový člověk ještě nemusí být v celkové anestezii. Může mluvit, reagovat na okolí a říkat věci, které by za běžného stavu neřekl. Příčinou přitom nemusí být jedna čistá „paradoxní reakce“. Podobný obraz může souviset také s dávkou, kombinací léků, strachem, bolestí nebo nedostatkem kyslíku. Zdravotník proto neposuzuje jednu sprostou větu, ale celý stav pacienta.
První slovní výstup tedy může přijít už před operací. Přesnější formulace zní: podobné projevy se nejčastěji pojí s probouzením a časným zotavováním, výjimečně se však mohou objevit také po sedativní premedikaci ještě před uspáním.
Během operace pacient běžně žádné projevy nepředvádí
Celková anestezie vytváří hluboký stav bezvědomí. Pacient během ní běžně nevnímá dění, necítí operaci a nevede s personálem rozhovor. Anesteziolog po celou dobu sleduje životní funkce a upravuje dávkování podle průběhu výkonu a zdravotního stavu.
Existuje vzácná komplikace označovaná jako náhodné uvědomění během celkové anestezie. Člověk si při ní může vybavit část operačního dění. Častěji nastává na začátku nebo konci anestezie a nelze ji zaměňovat s běžnou vzpomínkou na dospávací pokoj.
Ani tato komplikace nepředstavuje typické vysvětlení pooperačních nadávek, flirtování nebo nesouvislých řečí. Jde o jiný problém s jiným průběhem. Ve většině rodinných historek se slovní projevy odehrály až ve chvíli, kdy už anestetika ustupovala a pacient se začínal vracet k vědomí.
Chování po narkóze
Probouzení nepřipomíná rozsvícení lampy. Jednotlivé schopnosti se vracejí různým tempem. Člověk už může mluvit, hýbat se a otevírat oči, zatímco orientace v místě a čase, krátkodobá paměť a kontrola impulzů stále fungují omezeně.
Do této chvíle se přidává bolest, nevolnost, strach, hluk, cizí prostředí a zbytkový účinek několika léků. Pacient může špatně pochopit dotek zdravotníka, pokoušet se vstát, strhávat si pomůcky, odstrkovat pomoc nebo reagovat na otázku způsobem, který nedává smysl.
Výsledkem mohou být nadávky, pláč, přehnaná důvěrnost, opakování jedné věty i flirtování. Medicína nevede flirt po narkóze jako zvláštní diagnózu. Dobře se však vejde do směsi zvýšené hovornosti, oslabeného úsudku, dezorientace a dočasně slabší kontroly vlastního projevu.
Dětské probouzení může být prudké a chaotické
U dětí se popisuje emergence delirium, tedy delirantní stav při probouzení z celkové anestezie. Dítě může křičet, kopat, máchat rukama, odstrkovat personál, nenavazovat běžný oční kontakt a nereagovat na rodiče obvyklým způsobem. Vypadá vzhůru, ale prostředí kolem sebe zatím nedokáže správně zpracovat.
Meta-analýza šestnácti studií zahrnující 9 598 dětí odhadla souhrnný výskyt tohoto stavu na 19,2 procenta. Vyšší výskyt se objevil u mladších dětí a zvýšené riziko bylo spojeno s operacemi v oblasti hlavy a krku. Číslo nelze používat jako pevnou pravděpodobnost pro každého pacienta, protože studie se lišily výkony, anestetiky i způsobem hodnocení.
Hlasitý nebo sprostý projev dítěte po zákroku proto medicínsky dává smysl. Z jednoho vyprávění však nelze určit, zda šlo o emergence delirium, bolest, strach, účinek konkrétního léku nebo několik vlivů současně. Jisté zůstává pouze to, že taková chvíle neposkytuje vhodný materiál pro posuzování dětské povahy.
Paměť si během sedace vybírá volno
Některá sedativa mohou omezit ukládání nových vzpomínek. Pacient chvíli odpovídá, spolupracuje a působí poměrně přítomně, ale později si celý úsek nevybaví. Nejde nutně o výmluvu ani vytěsnění trapnosti. Vzpomínka se vůbec nemusela správně vytvořit.
Tím vzniká podivná nerovnováha. Zdravotníci a příbuzní si pamatují každou větu, zatímco její autor má v hlavě prázdné místo. Okolí pak vybuduje pevný příběh z okamžiku, k němuž se pacient nemůže vrátit vlastní pamětí.
Člověk se navíc může během zotavování jevit plně probuzený dřív, než se obnoví normální úsudek. Proto se po anestezii doporučuje odpočinek, dohled a dočasné omezení řízení, právních rozhodnutí nebo jiných činností vyžadujících spolehlivou pozornost.
Trapná věta není výpověď pod přísahou
Představa „pravého já bez zábran“ počítá s tím, že sebekontrola tvoří falešnou slupku osobnosti. Jenže schopnost zarazit první impulz, respektovat hranice druhých, rozumět situaci a opravit vlastní výrok patří k člověku stejně jako jeho temperament nebo humor.
Dočasné oslabení těchto funkcí proto nevyrábí čistší osobnost. Vyrábí méně spolehlivého vypravěče. Pacient může vyslovit názor, který skutečně někdy zastává. Stejně snadno může spojit nesouvisející věci, přehánět, reagovat na strach nebo pronést úplný nesmysl.
Nadávka neprokazuje skrytou nenávist k personálu. Návrh na svatbu neodhaluje osudovou lásku. Samotný fakt, že člověk promluvil bez obvyklého studu, nedává jeho slovům vyšší pravdivost.
Personál řeší důležitější věci než pacientův slovník
Zdravotníci při probouzení sledují dýchání, okysličení, krevní oběh, bolest, krvácení, vědomí a bezpečnost. Neobvyklé chování může doprovázet běžné zotavování, ale také bolest, nedostatek kyslíku, nežádoucí účinek léku nebo jinou komplikaci.
Krátký neklid pod dohledem často odezní. Delirium po operaci však může u některých pacientů pokračovat déle, zvláště ve vyšším věku nebo při vážnějším zdravotním stavu. Náhlá zmatenost po návratu domů, zhoršování, obtížné probouzení nebo potíže s dýcháním vyžadují kontakt s nemocnicí či lékařem.
Telefon v takové chvíli patří k uchu, nikoli před obličej pacienta. Natáčení zmateného člověka pro rodinný chat může vytvořit zábavný klip, zdravotnímu stavu však nepomůže a pacient často nemá možnost rozhodnout, co se s jeho zranitelnou chvílí stane.
Rodinná legenda by měla mít hranice
Příběhy z dospávacího pokoje mohou být po letech opravdu legrační. Humor se však snadno změní v celoživotní nálepku. Z několika minut rozhozeného vědomí vznikne údajný důkaz, že někdo byl vždycky sprostý, agresivní, zamilovaný do každého zdravotníka nebo tajně myslel něco, co se odvážil říct jen pod vlivem léků.
Takový soud stojí na nejméně reprezentativní chvíli lidského vědomí. Pacient neměl plný úsudek, možná si nic nepamatuje a často ani netuší, jak přesně situace proběhla. Okolí zato drží hotovou verzi a s každým dalším vyprávěním ji ještě trochu vyleští.
Poctivější závěr zní méně senzačně. Zvláštní řeči mohou začít už po sedativu před výkonem, během plné celkové anestezie se běžně neodehrávají a nejčastěji přicházejí při probouzení nebo během časného zotavování. O člověku samotném říkají mnohem méně než o tom, v jak neúplném stavu se právě nacházel jeho mozek.
Článek má vzdělávací charakter a neurčuje diagnózu konkrétní osoby ani konkrétní reakce po anestezii.
Kam dál
- Kluk se líčí. Nejrychlejší diagnózu dostane od dospělých
- Dítě nemá vyrůstat v pozoru. Pevná ruka není výchovný ideál
- Dítě není startup. Mozek mu neroste z plného diáře, ale z člověka, který u něj opravdu je
Zdroje a rešerše
- Royal College of Anaesthetists: Accidental awareness during general anaesthesia — stav vědomí během celkové anestezie a rozlišení vzácného náhodného uvědomění od běžných vzpomínek na zotavování.
- Royal College of Anaesthetists: Becoming confused after a general anaesthetic — pooperační delirium, jeho projevy, délka a situace vyžadující lékařskou pomoc.
- DailyMed: Midazolam in Sodium Chloride — oficiální informace o agitovanosti, hyperaktivitě, bojovnosti a možných paradoxních reakcích na midazolam.
- Global prevalence and risk factors of emergence delirium in pediatric patients undergoing general anesthesia — meta-analýza šestnácti studií, souhrnný výskyt a zvýšené riziko při operacích hlavy a krku.
- Midazolam enhances anterograde but not retrograde amnesia in pediatric patients — studie narušení tvorby nových vzpomínek po podání midazolamu.
- Royal College of Anaesthetists: General anaesthesia – a guide for young people — srozumitelné vysvětlení celkové anestezie jako stavu bezvědomí během výkonu.