Poslední film Toma Sixe má před premiérou zvláštní váhu ještě dřív, než ho kdokoli z nás viděl. Nizozemský režisér, jehož jméno se navždy přilepilo k Lidské stonožce, v létě 2026 veřejně popsal, že žije s roztroušenou sklerózou, nemůže chodit a svůj závěrečný film skládal po krátkých úsecích, kdy mu tělo dovolilo pracovat.
U jiného autora by to byl především příběh o nemoci a posledním díle. U Sixe se do něj vrací téma, které si sám zvolil dávno před diagnózou: co se stane s člověkem, když přestane mít vládu nad vlastním tělem.
Je v tom ostrý paradox, ale žádná spravedlnost osudu. Nemoc není morální soud. Zajímavé je něco jiného. Režisér, který roky určoval, co se bude dít s těly jeho postav, dnes tvoří uvnitř fyzických hranic, které neurčuje on.
Horor, který začal u cizího těla
The Human Centipede (First Sequence) z roku 2009 nestál na složitém příběhu. Jeho síla byla v nápadu, který se dal vysvětlit jednou větou a který většina lidí raději slyšet nechce: chirurg násilně spojí několik lidských bytostí do jediného trávicího řetězce.
Six tehdy trefil primitivní, ale účinný strach. Člověk může přijít o svobodu mnoha způsoby, jenže ztráta vlády nad vlastním tělem zasahuje ještě níž. V rozhovoru pro The Guardian v roce 2010 mluvil právě o tomhle. Představa, že někdo zasahuje do vašeho těla a řeže do masa, byla podle něj mimořádně znepokojivá, protože tělo je člověk sám.
Jeho filmy pak ten motiv hnaly do extrému. Druhý díl britská BBFC v původní podobě odmítla klasifikovat a pozdější verze prošla až po 32 zásazích. Regulátor popisoval sexualizované a sadistické násilí, ponižování obětí i další problematický materiál. Six si díky tomu vybudoval pověst autora, který testuje hranici, za níž už divák nebo instituce řeknou dost.
Pod vším šokem ale pořád ležel tentýž mechanismus: někdo rozhoduje o cizím těle a oběť ztrácí možnost ten proces zastavit.
Čtrnáct let, o kterých veřejnost nevěděla
V létě 2026 Six zveřejnil, že mu byla roztroušená skleróza diagnostikována přibližně před čtrnácti lety. Dlouho o ní veřejně nemluvil. Dnes říká, že už nemůže chodit a většinu času tráví na posteli.
Při práci na dokumentu The End of Tom Six podle svého popisu lezl po domě vyčerpaný a v bolesti. Tvořit dokázal přibližně hodinu denně. Bez běžného filmového štábu a profesionální techniky mu pomáhala především jeho partnerka Maartje Willems.
To jsou Sixova vlastní svědectví o jeho zdravotním stavu a vzniku filmu. Zvenčí nemáme důvod přidávat k nim dramatičtější verzi.
Roztroušená skleróza má navíc velmi rozdílný průběh. NHS upozorňuje, že nelze jednoduše předpovědět, jak silně konkrétního člověka zasáhne. Z Sixova oznámení proto neplyne, že zachycuje vlastní umírání nebo že lze mluvit o bezprostředním konci života. Jisté je něco užšího: film označuje za poslední a vznikal v době vážného omezení mobility.
Poslední film Toma Sixe mění význam jedné staré věty
Six před šestnácti lety vysvětloval svůj horor strachem z cizího zásahu do těla. Dnes jeho vlastní tělo omezuje délku práce, pohyb po domě i způsob, jakým může film vznikat.
Život tím nenapodobil horor. Důležité je, že téma, které dřív ovládal jako autor, se mu přiblížilo způsobem, který už režírovat nemůže.
Tahle souvislost není lékařský fakt ani něco, co Six sám nutně zamýšlel jako velkou metaforu své kariéry. Je to redakční čtení dvou doložených momentů: jeho starého výroku o tělesné autonomii a současného popisu nemoci. Právě mezi nimi vzniká prostor, kde je The End of Tom Six kulturně zajímavější než prostá zpráva o návratu kontroverzního režiséra.
Z nemoci se nesmí dělat scenáristická karma
Svádí to k jednoduché pointě. Muž, který celé roky trápil těla ve filmech, teď sám bojuje s tělem, které ho neposlouchá. Taková formulace má rytmus, jenže zároveň člověka s vážnou nemocí promění v rekvizitu pro efektní závěr.
Roztroušená skleróza nic neví o filmografii svého pacienta. Nepřišla Sixe soudit za Lidskou stonožku. A profesní neúspěch filmu The Onania Club, se kterým Six spojuje výrazné zhoršení svého stavu, nelze bez medicínských důkazů prohlásit za příčinu progrese nemoci. Jeho osobní zkušenost můžeme popsat; kauzalitu z ní vyrábět nesmíme.
Stejná opatrnost platí pro samotný nový film. Má vyjít 15. srpna 2026, takže před premiérou nemá smysl předstírat recenzi ani tvrdit, že známe jeho skutečný význam. Zatím víme, jak Six projekt popisuje a za jakých podmínek vznikal.
Film poskládaný z hodiny denně
Na produkci je pozoruhodná její malost. Six popisuje domácí natáčení bez klasického aparátu, s minimem lidí a s fyzickým limitem, který z běžného pracovního dne udělal krátké okno použitelnosti.
To mění význam režijní kontroly prakticky, ne symbolicky. Filmař už nemá k dispozici celé studio, desítky profesí ani nekonečné opakování záběrů. Každé rozhodnutí musí projít přes to, co tělo ten den dovolí.
Současně ale Six nepotřebuje tradičního distributora, aby film dostal k publiku. The End of Tom Six plánuje 15. srpna zveřejnit na YouTube v režimu „pay what you want“ a zároveň vydat na DVD. Pro autora, který léta veřejně mluvil o problémech s distribucí svých filmů, je to příznačný obrat. Fyzický prostor jeho života se zmenšil, distribuční cesta se naopak může obejít bez části systému, se kterým vedl dlouhé spory.
Starý spor s cenzurou si přinesl až na konec
Six přitom na konci kariéry neopouští svůj oblíbený konflikt. Nový film popisuje jako temně komický dokument a sebeironickou satiru. Objevuje se v něm postava nazvaná Censor Nazi a režisér znovu útočí na politické agendy a korektnost ve filmovém průmyslu.
Tady musí být hranice mezi faktem a jeho názorem ostrá. Existence postavy a Sixova vyjádření jsou doložitelné. Tvrzení, že současný film dusí politická korektnost, je jeho interpretace prostředí.
Jeho vlastní historie navíc ukazuje složitější vztah s institucemi. BBFC u druhé Lidské stonožky neargumentovala neurčitou kulturní nepohodou; popsala konkrétní obsah a konkrétní důvody pro odmítnutí původní verze. Six mohl regulaci vnímat jako útok na svobodu autora. Regulátor ji prezentoval jako aplikaci pravidel na extrémní materiál. Ten spor se nedá poctivě zredukovat na hrdinu a padoucha.
Možná i proto se k němu Six vrací ve filmu, který chce vydat prakticky po vlastní ose. Na konci kariéry si nechává poslední slovo alespoň nad způsobem, jakým své dílo pošle ven.
Poslední režijní rozhodnutí
Tom Six se do filmové historie nezapsal jemností. Našel obraz tak odpudivý a snadno sdělitelný, že se stal součástí popkultury i mezi lidmi, kteří jeho filmy nikdy neviděli. Celou dobu přitom pracoval s jednou citlivou hranicí: lidské tělo patří člověku, dokud mu někdo možnost rozhodovat nevezme.
Jeho poslední projekt stojí před úplně jiným protivníkem. Nemoc nemá scénář, neposlouchá povel „stop“ a nedá se přetočit.
Six ale pořád může udělat jednu věc, která je pro režiséra zásadní: rozhodnout, co z toho uvidí divák. Může vybrat záběr, střih, tón a okamžik, kdy film pustí do světa. Tělo mu část možností sebralo, autorství mu zatím zůstalo.
Síla té tečky neleží v tom, že by nemoc byla efektnější než fikce. Skutečná ztráta tělesné autonomie prostě nepotřebuje speciální efekty, aby byla znepokojivá.
Kam dál
- Německo v černém rytmu: proč EBM není jen hudba, ale scéna — kulturní ponor do těla, estetiky a provokace za hranicí pouhého žánru.
- Hans Hagen nebyl duch. Byl to test, kdo do Ameriky patří — příběh, v němž legenda funguje jako vstup do hlubšího kulturního mechanismu.
- Digitální kuplířství: pasák v administraci — jiná podoba sporu o autonomii, kontrolu a právo rozhodovat o vlastním těle a obsahu.
Zdroje a rešerše
- Entertainment Weekly: Tom Six odhaluje svůj poslední film a popisuje život s roztroušenou sklerózou — přímá Sixova vyjádření k diagnóze, mobilitě, podmínkám natáčení, obsazení a plánované distribuci filmu.
- The Guardian: rozhovor s Tomem Sixem z roku 2010 — dobové vyjádření režiséra k jeho strachu ze zásahu do lidského těla a k motivaci za prvním filmem.
- British Board of Film Classification: The Human Centipede II (Full Sequence) — oficiální záznam klasifikace, původního odmítnutí a následných 32 zásahů.
- NHS: Multiple sclerosis — medicínský kontext rozdílného průběhu roztroušené sklerózy a omezené možnosti předvídat individuální vývoj.
- SAGE Journals: Deforming justice — odborná analýza tělesnosti, trestu, násilí a metakomentáře v The Human Centipede III.
- Six Entertainment Company: Productions — oficiální přehled Sixovy filmové tvorby.