Zákaz mobilů a sociálních sítí dětem nestačí. Potřebují svět, do kterého se vyplatí vrátit

Čtyři z pěti Čechů by dětem do patnácti let zakázali sociální sítě a skoro stejný podíl by omezil mobily ve školách. Jenže dětství se nevrací vypínačem.

Odložený mobil vedle kompasu, šátku a táborové výbavy na dřevěném stole v tábořišti.

Obrázek vytvořen pomocí AI; nezobrazuje skutečnou scénu ani konkrétní osoby.

Když se zároveň v rozpočtu málem ztratily desítky milionů pro organizace, které dětem nabízejí život mimo displej, ukázali jsme si nepříjemnou pravdu: zákaz je levné gesto, alternativa je práce.

Poznámka redakce: Kritizované omezení podpory práce s dětmi a mládeží bylo součástí návrhové rozpočtové debaty na začátku roku 2026. Ve finálně schváleném rozpočtu je položka Podpora činnosti v oblasti mládeže navýšena na 299,6 milionu Kč.

Zakázat je nádherně jednoduché sloveso. Nic se v něm nemusí stavět, vést ani platit. Jen vytáhnete problém na světlo, ukážete na něj prstem a vyslovíte řešení, které se vejde do pěti sekund videa: mobil pryč.

Podle květnového průzkumu agentury NMS pro Uniqa by zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let podpořilo 82 procent dotázaných. Zákaz mobilních telefonů ve školách by podpořilo 78 procent. To není nálada několika přísných rodičů. Je to jasný signál, že dospělí mají strach, co displeje dělají s dětstvím.

Na tom strachu není nic směšného. Směšné by bylo tvářit se, že dítěti stačí něco sebrat a tím je hotovo.

Telefon není celý problém

Výzkumníci z IRTIS Masarykovy univerzity letos upozornili, že plošné zákazy mobilů ve školách nevedou přímočaře k lepším studijním výsledkům ani automaticky k lepší duševní pohodě dětí. V jejich analýze zákaz souvisel s menším rozptylováním, ale v řadě zemí také s vyšší nekázní ve výuce. V českém kontextu navíc děti ve školách se zákazem mobilů vykazovaly podobnou míru zkušeností s kyberšikanou a symptomů online závislosti jako děti ve školách bez zákazu.

To neznamená, že škola nemá mít pravidla. Má. Telefon na lavici uprostřed výuky není lidské právo. Jenže zákaz není náhradní program pro dětství. Nevyřeší samotu, nudu, chybějící partu ani svět, ve kterém je algoritmus často nejrychlejší odpovědí na každé prázdné odpoledne.

Dítě nepotřebuje jen důvod mobil vypnout. Potřebuje důvod zvednout hlavu.

Padesát milionů, které řekly víc než projev

Právě proto byla letošní rozpočtová epizoda tak výmluvná. Česká rada dětí a mládeže v únoru varovala, že tehdejší návrh rozpočtu snižuje podporu práce s dětmi a mládeží oproti roku 2025 přibližně o 50 milionů korun. Podle rady jde o síť více než sta organizací — od skautů a mladých hasičů přes turisty a táborníky až po woodcraftery a ymkaře — které dohromady pracují s více než 250 tisíci dětí a mladých lidí.

Čísla jsou prostá. Zákon o státním rozpočtu pro rok 2025 obsahoval v položce Podpora činnosti v oblasti mládeže 297,6 milionu korun. Podle únorové výzvy ČRDM měl tehdejší návrh tuto podporu snížit přibližně o 50 milionů. Ve schváleném rozpočtu na rok 2026 je nakonec 299,6 milionu korun.

Dobře. Peníze se do finálního rozpočtu vrátily. Nejhorší varianta nenastala.

Jenže právě ten okamžik, kdy se desítky milionů pro práci s dětmi ocitly na hraně, stojí za zapamatování. Zatímco řešíme, co dětem zakázat na obrazovce, málem jsme oslabili lidi, kteří jim nabízejí klubovnu, tábor, výpravu, oheň, hru, odpovědnost a kamarády, které nelze zavřít jedním swipem.

Oddíl není romantická dekorace

Ne, každá dotace není automaticky správná jen proto, že je u ní slovo dítě. Veřejné peníze mají mít kontrolu, výsledky a průhledná pravidla. A žádný skautský šátek sám o sobě nevyléčí digitální svět.

Ale oddíl, klub nebo tábor není barevná dekorace k debatě o zdravém dětství. Je to jedna z mála praktických odpovědí na otázku, co má dítě dělat, až mu dospělí řeknou, že telefon už ne.

Displej je vždycky připravený. Neprší na něj, nečeká na vedoucího, nepotřebuje klubovnu ani autobus na výpravu. V tom je jeho drtivá výhoda. Svět mimo něj je pomalejší, dražší a závislý na lidech, kteří často dávají svůj čas skoro zadarmo. Právě proto je tak absurdní mluvit o návratu dětí do skutečného života a současně považovat jeho infrastrukturu za měkkou položku, ze které lze ukrojit jako první.

Tohle není válka proti telefonu. Děti budou žít online a bylo by hloupé předstírat opak. Jde o něco dospělejšího: aby vedle obrazovky měly taky svět, který se dá dotknout, pokazit, opravit, prohrát i sdílet bez signálu.

Mobil dítěti seberete za sekundu. Ale jestli mu po zhasnutí displeje necháte jen prázdno, nezachránili jste dětství.

Jen jste zhasli.

Kam dál

Zdroje a rešerše