Svoboda slova není výmluva. Stát musí poznat útok převlečený za názor

Dezinformace a svoboda slova symbolizované tiskovým pultem s mikrofony před stěnou informačního šumu.
Svoboda projevu chrání názor. Nemá ale sloužit jako zástěna pro stát, který nechá organizovanou manipulaci pracovat bez odporu. Obrazový doprovod: redakční ilustrační vizualizace vytvořená pomocí AI; nezobrazuje skutečnou událost ani konkrétní osobu.

Dezinformace a svoboda slova se v české politice často prodávají jako výběr ze dvou zel: buď necháme manipulace běžet, nebo přijde cenzura. To je falešná hra. Stát nemusí zavírat lidem ústa, aby bránil prostor, v němž se dá pravda ještě poznat.

Tohle není obrana svobody. Tohle je líná zkratka.

Svobodná společnost samozřejmě nesmí trestat člověka jen proto, že má hloupý, ostrý nebo nepříjemný názor. Zároveň ale není povinna dělat mrtvého brouka ve chvíli, kdy se veřejný prostor cíleně plní manipulacemi, falešnými zdroji a kampaněmi, jejichž smyslem není diskutovat, ale rozkládat důvěru ve stát, média i demokracii samotnou.

Dezinformace a svoboda slova: test, který si vláda napsala sama

Programové prohlášení vlády Andreje Babiše, schválené 5. ledna 2026, obsahuje dvě důležité věty. Vláda v něm slibuje zvýšit odolnost státu vůči hybridním hrozbám. Zároveň uvádí, že Ministerstvo vnitra nebude nástrojem omezování svobody projevu a že nikdo nesmí mít strach projevit svůj postoj.

Obě věty jsou správné. A hlavně: nejsou proti sobě.

Stát nemá honit lidi za jejich názory. Nemá zavírat ústa kritikům vlády, opozice, Evropské unie, NATO ani komukoli jinému. Ale jestli sám označuje hybridní hrozby za bezpečnostní problém, nemůže se ve chvíli zkoušky schovat za větu o svobodě projevu a dělat, že organizovaná manipulace je jen ostřejší forma občanské debaty.

To není respekt ke svobodě. To je rezignace převlečená za zásadu.

Kalenský vyslovil podezření. Politika na něj musí odpovědět činy

Expert na informační vlivové operace Jakub Kalenský v rozhovoru pro Novinky kritizoval dlouhodobý přístup českých politiků k dezinformacím. Nešetřil přitom ani současnou vládu, ani kabinet Petra Fialy. Podle něj česká politická reprezentace problém dlouhodobě podceňuje. Nadnesl také podezření, že někteří politici nemusí chtít proti manipulacím tvrdě postupovat proto, že se jim samotným mohou hodit.

Tohle je vážné podezření, nikoli hotový rozsudek nad konkrétním člověkem nebo stranou. Bez důkazů by bylo nepoctivé tvrdit víc.

Ale otázka, kterou Kalenský otevřel, je naprosto legitimní: proč se politici tak rádi zaklínají svobodou slova právě ve chvíli, kdy mají předvést, jak bude stát chránit informační prostor před cíleným útokem?

Politik totiž nemusí vlastní rukou napsat jedinou lež, aby z ní těžil. Někdy stačí, když ji odmítne pojmenovat. Když ji nechá běžet, protože mu vyhovuje vztek, který vyrábí. Když každou snahu o obranu automaticky označí za cenzuru, aby nemusel vysvětlovat, co proti manipulaci vlastně udělá.

Tady už nejde o svobodu projevu. Tady jde o politickou odpovědnost.

Ne každý nesmysl je bezpečnostní hrozba

Právě proto musí být stát přesný. Ministerstvo vnitra samo uvádí, že české trestní právo nezná obecný trestný čin „dezinformace“ ani „propagandy“. Jinými slovy: člověk nemá být kriminalizován jen proto, že sdílí nesmysl, něčemu špatně rozumí nebo zastává názor, který většina považuje za odpudivý.

Současně ale Centrum proti hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra jasně říká, že význam pro stát mají dezinformace a propaganda, které mohou mít dopad na vnitřní bezpečnost České republiky nebo veřejný pořádek.

To je ta hranice, kterou část politiky ráda rozmazává. Jeden zmatený status není totéž co koordinovaná vlivová operace. Hospoda plná keců není totéž co síť falešných zdrojů, účtů a obsahů, které mají lidi přesvědčit, že věřit se nedá ničemu, volby jsou fraška a stát je nepřítel.

Demokracie musí unést blbost. Nemusí ale bezmocně přihlížet vlastnímu rozleptávání.

Obrana nezačíná zákazem. Začíná odvahou říkat věci nahlas

Stát nemusí začínat obuškem ani zákazem. Začíná úplně obyčejně: tím, že dokáže rychle, srozumitelně a důvěryhodně vysvětlovat, co se děje. Že umí veřejnosti popsat odhalenou manipulaci. Že má lidi a instituce schopné rozlišit obyčejný názor od koordinovaného vlivového působení. Že se nelekne každého výkřiku o cenzuře pokaždé, když někdo požaduje elementární obranu.

Svoboda projevu není slib, že stát nikdy nic neřekne. Právě naopak. Stát, který mlčí ve chvíli, kdy někdo systematicky rozežírá důvěru občanů, nechává veřejný prostor silnějšímu hráči. A ten silnější nemusí být ten, kdo má pravdu. Stačí, že má víc peněz, víc účtů a méně zábran.

Vláda už si do vlastního programu napsala, že chce chránit svobodu projevu i odolnost státu vůči hybridním hrozbám. Výborně. Teď musí ukázat, že to nejsou dvě pěkné věty pro dva různé typy voličů, ale jedna skutečná politika.

Protože stát, který chrání svobodu tak, že nechá lež nerušeně útočit, není neutrální. Jen drží dveře tomu, kdo se pravdy nikdy bát nebude.

Co víme a co je komentář

  • Ověřený fakt: Vláda Andreje Babiše schválila programové prohlášení 5. ledna 2026. Dokument uvádí zvýšení odolnosti státu vůči hybridním hrozbám a zároveň ochranu svobody projevu.
  • Ověřený fakt: Ministerstvo vnitra uvádí, že české právo nezná obecný trestný čin „dezinformace“ ani „propagandy“.
  • Ověřený fakt: Jakub Kalenský v rozhovoru pro Novinky kritizoval přístup českých politiků k dezinformacím napříč současnou i minulou vládou.
  • Názor experta: Tvrzení, že někteří politici mohou chtít dezinformace sami využívat, je hodnocením Jakuba Kalenského, nikoli v tomto článku prokázanou skutečností o konkrétní osobě či straně.
  • Autorský komentář: Ostrej Úhel zastává názor, že obrana proti koordinované manipulaci není v rozporu se svobodou projevu, pokud stát chrání otevřenou debatu a nepoužívá represi proti legitimním názorům.

Kam dál

Zdroje a rešerše

Text je autorský komentář magazínu Ostrej Úhel. Vychází z uvedených veřejně dostupných zdrojů.