Trump může ztratit Kongres. Na jeho odvolání by bylo potřeba mnohem víc

Soud zakázal Trumpově vládě vyhrožovat volebním úředníkům. Před midterms 2026 tak Amerika řeší, kdo ochrání samotné sčítání hlasů před nátlakem federální moci.

Midterms 2026: Trumpův portrét na pomačkaném plakátu s nálepkou I VOTED přes ústa.
Vizualizace vytvořená pomocí AI.

Soud ve Spojených státech musel vládě zakázat, aby vyhrožovala lidem, kteří zpracovávají volební hlasy. Čtyři dny před volbami. Tuhle informaci stojí za to na chvíli nechat samotnou.

Federální soudkyně Trina Thompsonová vydala 30. října 2026 předběžné opatření proti postupu ministerstev spravedlnosti a vnitřní bezpečnosti. Mimo jiné zakázala hrozby trestním stíháním volebních pracovníků, kteří podle zákona zpracovávají hlasy registrovaných voličů označovaných administrativou za nezpůsobilé. Opatření má platit do 16. listopadu. Vláda své zásahy zdůvodňuje bojem proti hlasování lidí bez amerického občanství. Soudkyně upozornila na riziko zásahů do voleb a poškození oprávněných voličů.

Používat trestní stíhání jako prostředek nátlaku na správce voleb je autoritářská praktika. Demokratická legitimita vlády závisí také na tom, zda její soupeři mohou vyhrát a zda úředník smí sečíst hlasy bez obavy, že za správný výkon práce zaplatí vlastní svobodou.

Midterms 2026, americké kongresové volby uprostřed prezidentského období, proběhnou v úterý 3. listopadu. Podle průzkumů dostupných k 31. říjnu mají demokraté výraznou šanci převzít Sněmovnu reprezentantů a mohou získat i Senát. Trumpovi by tím přibyly překážky, které dnes obchází díky stranické většině. K jeho odstranění z úřadu ovšem vede ještě podstatně náročnější postup.

Průzkumy před midterms 2026 ukazují na republikánský problém

Čtyři velké průzkumy dávají demokratickým kandidátům do Kongresu celostátní náskok osm až jedenáct procentních bodů. Jednotlivé agentury odlišně vybírají pravděpodobné voliče, směr výsledků se však shoduje.

PrůzkumSběr datDemokratéRepublikáni
Reuters/Ipsos22.–26. října 202653 %44 %
Emerson College24.–26. října 202652 %42 %
NPR/PBS/Marist19.–20. října 202652 %44 %
Economist/YouGov, přísnější filtr účasti23.–26. října 202652 %41 %

Podle Emersonu schvaluje Trumpův výkon mezi pravděpodobnými voliči 37 procent lidí, zatímco 57 procent jej odmítá. Marist zjistil, že 44 procent pravděpodobných voličů chápe svůj hlas především jako hlas proti prezidentovi. Na jeho podporu hlasuje 21 procent. A ochrana demokracie má mezi volebními tématy téměř stejnou váhu jako životní náklady: 33 proti 34 procentům.

Republikáni tedy čelí současně nespokojenosti s vládou i obavám z jejího zacházení s mocí. Opozice má proti sobě prezidenta, který pořád dokáže mobilizovat své příznivce, ale u velké části ostatních voličů vyvolává potřebu jeho vládu omezit.

Celostátní procenta se nepřevádějí přímo na křesla. Sněmovna se skládá z jednotlivých obvodů a senátní většinu rozhodnou konkrétní státy. Výhled Cook Political Report z 30. října přesto očekává převzetí 12 až 25 křesel demokraty a uvádí možnost dosáhnout až 240 mandátů ve Sněmovně. V Senátu považuje demokraty za mírné favority, přičemž sedm rozhodujících soubojů zůstává těsných. Silver Bulletin je rovněž favorizuje v obou komorách, výrazněji ve Sněmovně.

Midterms 2026 mohou skončit ztrátou republikánské kontroly nad celým Kongresem. Průzkumy takový výsledek umožňují a prognostici mu dávají váhu. Jistotu neposkytují. Podstatné bude, kolik lidí skutečně přijde a jak dopadnou jednotlivé těsné souboje.

O penězích už by Trump musel jednat

Opoziční většina v jediné komoře může zablokovat schvalování nových zákonů. Pokud demokraté ovládnou obě, přidá se také senátní kontrola personálních nominací. Nové mandáty začínají 3. ledna 2027; do té doby zůstává ve funkci současný Kongres.

Nejcennější pravomoc leží v rozhodování o výdajích. Kongres schvaluje federální financování a může jeho použití podmínit. Prezident potřebující nové prostředky pak musí hledat dohodu také s lidmi, kteří se rozhodli jeho politiku brzdit. Už schválené financování ovšem volební výsledek nesmaže a prosazení nových rozpočtových podmínek vyžaduje přijetí zákona. Spor může skončit i rozpočtovým patem.

Pro prezidenta zvyklého na poslušnou stranickou většinu by to znamenalo změnu každodenního provozu. Konkrétní program může mít politické zadání z Bílého domu, ale bez potřebných zákonných oprávnění a financí se jeho provádění komplikuje. Federální rozpočet vytváří místo, kde se prezidentovo přání musí střetnout s pravomocí jiné instituce.

Průzkumy před midterms 2026 proto mají význam i pro lidi, kteří nečekají Trumpovo odvolání. Omezit prezidentovu schopnost prosazovat další zákony a nové výdaje může mít mnohem bezprostřednější účinek než příslib ústavní žaloby, pro jejíž úspěšné dokončení chybějí hlasy.

Vyšetřovací výbor může změnit cenu poslušnosti

Vítězná opozice získává také kontrolu nad výbory. Může otevírat vyšetřování, požadovat dokumenty a předvolávat svědky v mezích pravomocí Kongresu. Odmítání spolupráce může vést k dalším sporům a soudnímu vymáhání.

Rozdíl mezi loajálním a kontrolujícím Kongresem se pozná na jednoduché věci: zda se nepříjemná otázka vůbec dostane na program. Rozhodnutí vlády mohou být veřejně vysvětlována pod přísahou. Dokument, který dosud koloval mezi úřady, se může stát předmětem slyšení. Lidé kolem prezidenta dostávají důvod přemýšlet také o vlastní odpovědnosti.

Jeffriesovo vedení demokratů tuto kontrolní roli výslovně připravuje. V zářijovém rozhovoru označil vyšetřování a ústavní odpovědnost za součást návratu Sněmovny k postavení samostatné větve státní moci. Impeachment přitom předem neslíbil ani nevyloučil.

Prezidentský podpis zůstane použitelný

Trump bude moci i po případné porážce republikánů vydávat prezidentská nařízení v rozsahu svých ústavních a zákonných pravomocí. Volby tuto možnost automaticky nevypnou. Opozice může zákonem změnit pravomoci, které prezidentovi Kongres dříve svěřil, nebo omezovat financování konkrétního provádění. Nezákonný postup mohou přezkoumávat soudy.

Problém představuje prezidentovo veto. Chce-li Kongres prosadit zákon proti jeho vůli, potřebuje k přehlasování veta dvě třetiny hlasů v obou komorách. Těsná opoziční většina na takovou sílu nedosáhne.

Výsledek midterms 2026 tedy určí, kolik odporu Trump při vládnutí potká. Samotný rozsah ústavních pravomocí mu volební noc nepřepíše. Mohl by dál řídit výkonnou moc a hledat prostor pro jednostranné kroky. Současně by čelil Kongresu, který by jejich zákonnost, náklady a důsledky veřejně prověřoval.

Na impeachment stačí Sněmovna. Na sesazení 67 senátorů

Ústavní žalobu proti prezidentovi může Sněmovna schválit prostou většinou. Při plné účasti všech 435 členů jde o 218 hlasů. Následuje řízení v Senátu, kde jsou k odsouzení a odstranění prezidenta z funkce potřeba dvě třetiny přítomných. Při účasti všech sta senátorů tedy 67 hlasů.

Tady má představa rychlého Trumpova konce svou největší překážku. Demokratický tábor s 51 senátory by potřeboval ještě šestnáct republikánů. Se 52 senátory dalších patnáct. Tak rozsáhlý rozchod republikánských senátorů s prezidentem nelze odvodit z náskoku demokratů v předvolebních průzkumech.

Dosavadní hlasování navíc ukazuje pevnost stranické ochrany. Návrh H. Res. 1486 Sněmovna 15. září odložila poměrem 232 ku 147, dalších 47 poslanců hlasovalo „přítomen“. Pro odložení se postavilo 213 republikánů; žádný republikán nehlasoval proti němu. Část demokratů rovněž nepodpořila pokračování návrhu.

Po midterms 2026 se může otevřít cesta k další ústavní žalobě. Pro úspěšné sesazení by však muselo nastat něco navíc: zásadní změna postoje významné části republikánů. Vyšetřování může přinést nové důkazy a zvýšit tlak.

Pro neschopnost vykonávat úřad existuje ještě postup podle 25. dodatku. V příslušném nedobrovolném postupu je nezbytný viceprezident spolu s většinou kabinetu, případně jiným zákonem ustaveným orgánem. Pokračující spor s prezidentem rozhoduje Kongres dvoutřetinovou většinou obou komor. Politická nebezpečnost ani nepopularita samy tento mechanismus neaktivují. Při odvolání prezidenta navíc nastupuje viceprezident; voliči tím automaticky nepředají Bílý dům opozici.

Úředník nesmí platit za prezidentovu nespokojenost

Debata o prezidentském pádu snadno překryje lidi, kteří mají za pár dní zajistit hlasování. Letošní průzkum Brennan Center mezi 834 místními volebními úředníky zjistil, že 32 procent z nich zažilo výhrůžky, obtěžování nebo jiné napadání. O bezpečnost kolegů a zaměstnanců se obávalo 52 procent. Průzkum zahrnuje různé původce incidentů, nikoli jen federální vládu.

Takový tlak může změnit, kdo je ochoten u voleb vůbec pracovat. Ustoupí-li schopní lidé ze strachu, stát přichází o zkušenost a občané o jistotu, že úřední postup nezávisí na politické poslušnosti. Prezident nemusí osobně počítat jediný lístek. Stačí, když se lidé u sčítání začnou bát důsledků výsledku.

Právě proto je soudní zásah z 30. října tak důležitý. Dočasně omezuje konkrétní nátlak a chrání prostor pro zákonný postup. Volby mají rozhodnout, kdo dostane moc. Bezpečnost lidí, kteří je administrují, musí platit pro všechny výsledky.

Pomohli Hitlerovi k moci a mysleli si, že ho udrží pod kontrolou

Hitler se stal německým kancléřem 30. ledna 1933 jmenováním prezidenta Hindenburga. V listopadových volbách roku 1932 získali nacisté přibližně třetinu hlasů. K jmenování přispěli konzervativní politici přesvědčení, že dokážou využít nacistickou popularitu a Hitlera udržet pod kontrolou. Mýlili se.

Z jeho nástupu plyne přesnější poučení než zvyk přidělovat každému nebezpečnému politikovi stejný historický knírek. Autoritář potřebuje spolupracovníky a lidi, kteří mu umožní soustředit moc. Někteří v něm mohou vidět cestu k vlastnímu programu, jiní užitečného spojence proti soupeřům. V rozhodující chvíli pak chybějí ti, kdo by řekli dost.

Výhrůžky Trumpovy administrativy a soustřeďování prezidentské moci lze posuzovat podle konkrétních činů. Historické srovnání má smysl tam, kde pomáhá rozpoznat mechanismus: loajalitu vyžadovanou místo zákonnosti, zastrašování institucí nebo ochotu přenechat vůdci kontrolu výměnou za vlastní politické vítězství.

Demokracii lze podporovat a přesto ji poškodit

Matthew Graham a Milan Svolik ve studii publikované roku 2020 ukázali, jak stranická oddanost a polarizace oslabují ochotu amerických voličů trestat vlastní kandidáty za nedemokratické jednání. Použili experiment s výběrem kandidátů i přirozený experiment spojený se skutečnými volbami. Podpora demokratických principů ustupovala jiným politickým zájmům.

To vysvětluje jednu z nejnepříjemnějších vlastností současné politiky. Člověk může upřímně tvrdit, že miluje svobodu, a při konkrétním střetu omluvit její omezování. Důležitější se mu zdá porazit druhý tábor. Politici pak zjišťují, kolik si mohou dovolit, aniž by ztratili podporu vlastních voličů.

V-Dem ve zprávě z března 2026 zaznamenal prudké zhoršení liberálních složek americké demokracie za rok 2025. Popsal oslabování kontroly výkonné moci, právního státu a občanských svobod. Říjnový průzkum Bright Line Watch současně ukazuje částečné zotavení odborného hodnocení oproti propadu na jaře 2025. Americká demokracie tedy stále má prostředky obrany a její vývoj není předem rozhodnutý.

Midterms 2026 mohou tyto prostředky posílit. Zvolená opozice může znovu vykonávat kontrolu, kterou stranicky loajální většina zanedbává. Soud může zastavit konkrétní zásah. Úředník může trvat na zákonném postupu. Každé takové rozhodnutí má vlastní institucionální účinek, daleko za hranicí povzbudivého titulku.

Boj o demokracii se vrací, protože s každou novou vládou vzniká znovu pokušení zbavit se překážek. Změní se hesla i nepřátelé, na které se ukazuje. Motivace vládnout bez odpovědnosti zůstává. Představa, že lidstvo jednou definitivně vyřeší zneužívání moci, nemá v dosavadních dějinách oporu.

Amerika má nyní šanci Trumpovu vládu výrazně omezit. Co s touto šancí udělá, ukážou hlasy odevzdané 3. listopadu a práce institucí po nich. Nejtěžší zkouška demokratického přesvědčení ale přijde vždycky ve chvíli, kdy zákon zastaví našeho vlastního politika. Tehdy se pozná, zda jsme chtěli svobodu, nebo jen výhodu pro svůj tábor.

Kam dál

Zdroje a rešerše

Štítky