Oldřich Frolík vstoupil do dějin ve chvíli, kdy z nich měl naopak zmizet. Příslušníci pražského gestapa přišli 15. září 1942 k jeho bytu v přesvědčení, že mají situaci pod kontrolou. Najdou člověka. Odvedou ho. Prohledají byt.
O půl minuty později bylo všechno jinak.
Tenhle příběh se dnes vypráví hlavně kvůli jedné větě.
„Jen si vezmu kabát.“
Je skoro dokonale filmová. Jenže Oldřich Frolík žádnou filmovou legendu nepotřebuje. To, co lze doložit bez přikrášlení, je samo o sobě dost silné.
Oldřich Frolík nebyl náhodný kolemjdoucí
Frolík se narodil 11. dubna 1909 v Praze. Pracoval jako frézař v Janečkově zbrojovce a po okupaci Československa se zapojil do domácího protinacistického odboje. Patřil k sokolskému odbojovému prostředí a ke skupině Říjen.
V ilegální síti se Frolík uplatnil také jako člověk, který rozuměl zbraním a výzbroji. Byl v osobním kontaktu přímo s Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem z výsadku Anthropoid, pro které připravoval zbraně a pomáhal se zajištěním výzbroje a munice. Podle biografie Mauthausen Memorial patřil mezi jejich aktivní podporovatele a oba parašutisty po určitou dobu ukrýval také ve svém bytě.
Gestapo tedy v září 1942 nehledalo neznámého člověka, který se náhodou připletl do války.
Šlo po muži napojeném na odboj.
Tři muži přišli pro jednoho
Dne 15. září 1942 byli do Brožíkovy ulice vysláni kriminální inspektor Alois Gruber, kriminalista Ernst Hoenig a kriminální tajemník Alfred Keller.
Měli prohledat Frolíkův byt. Další skupina gestapa byla vyslána do Janečkovy továrny.
Trojice před bytem čekala. Když se druhé komando dlouho nevracelo, rozhodli se jednat sami.
Vstoupili dovnitř.
A narazili přímo na Frolíka.
„Jen si vezmu kabát“ je slavná věta.
Právě tady se do příběhu zapisuje věta, která Frolíka přežila.
„Jen si vezmu kabát.“
Používá ji historická rekonstrukce případu a stojí také na pamětní desce Oldřicha a Barbory Frolíkových na domě v Kvestorské ulici 337/5 v Praze 4 – Michli, kde manželé za protektorátu bydleli a kde se 15. září 1942 odehrál střet se zatýkacím komandem gestapa. V dostupné části výpovědi gestapáka Alfreda Kellera, o kterou se opírá podrobný popis přestřelky, ale tahle konkrétní věta zachycena není.
Je proto fér držet od sebe dvě věci.
Slavnou, historicky tradovanou hlášku.
A tvrdě doložený průběh toho, co následovalo.
Frolík sáhl po zbrani a začal střílet.
Keller později vypověděl, že celá událost trvala přibližně 30 až 35 sekund. Všechny výstřely podle něj vypálil Frolík. Gruber, Hoenig ani Keller své zbraně nepoužili.
Frolík zasáhl Ernsta Hoeniga do obličeje a krku a Aloise Grubera v dolní části krku. Gruber se ještě pokusil Frolíka pronásledovat, ale před domem se zhroutil. Podle biografie Mauthausen Memorial byl jeden z obou mužů smrtelně zraněn a druhý těžce postřelen. Třetí člen komanda Alfred Keller přežil a do přestřelky účinně nezasáhl.
Frolík unikl.
Tohle je jádro příběhu, které nepotřebuje další náboje přidané vypravěčem.
Gestapo přišlo pro vězně. Narazilo na člověka, který tuto roli odmítl
Na celé scéně není nejzajímavější střelecký výkon.
Je jím okamžik, kdy přestane fungovat samozřejmost moci.
Gestapo nebylo pouze skupinou mužů s pistolemi. Za každým jeho příslušníkem stál aparát okupovaného státu: věznice, výslechy, mučení, koncentrační tábory, popravy a možnost zasáhnout rodinu zatčeného.
Velká část síly takového systému vzniká ještě předtím, než někdo vystřelí. Člověk ví, kdo přišel ke dveřím. Ví, co se může stát, když neuposlechne. A ví, že následky nemusí dopadnout jen na něj.
Frolík tenhle mechanismus na několik desítek sekund rozbil.
Tři muži přišli vykonat zatčení.
Místo toho ztratili kontrolu nad situací v kaluži vlastní krve a člověk, kterého měli odvést, zmizel.
Podruhé už gestapo vědělo, pro koho jde
Po útěku přešel Frolík se svou manželkou Barborou do ilegality.
Pomoc našli mimo jiné u Frolíkova spolupracovníka Otakara Šrámka. Gestapo však Šrámka vypátralo a dostalo pod mimořádně tvrdý nátlak. Podle biografie Mauthausen Memorial mu vyhrožovalo popravou třiceti Frolíkových příbuzných a deportací pěti set rukojmích do koncentračního tábora.
Pak připravilo léčku.
Šrámek měl Frolíkovi napsat, že existuje možnost dostat ho nákladním automobilem z Prahy. Frolík na nabídku přistoupil.
Dne 23. září 1942, pouhých osm dní po první přestřelce, přistavili za asistence protektorátní policie před krejčovství Františka Silovského nákladní vůz.
Frolík měl uvěřit, že nastupuje na cestu do bezpečí.
Místo toho na něj čekalo zatčení.
Při nastupování zasáhli připravení muži. Tentokrát už Frolík neměl několik sekund překvapení na své straně. Přesto se znovu pokusil bojovat.
U sebe měl pistoli ráže 7,65 milimetru, plný zásobník a náboj připravený v komoře. Zbraň už ale nestačil použít.
Podle dochovaného záznamu se bránil tak tvrdě, že k jeho úplnému přemožení bylo zapotřebí osmi mužů.
O rozsahu celé zatýkací operace se v literatuře objevují vyšší počty nasazených příslušníků gestapa a protektorátní policie. Pevně doložit lze především to, že samotné fyzické přemožení Frolíka vyžadovalo osm mužů.
A ani tehdy podle záznamu nešlo o člověka, který by se smířil s tím, že je konec. Měl prohlásit, že chtěl svůj život bránit co nejtvrději a bojovat do posledního náboje.
Poprvé přišli tři muži s přesvědčením, že zatčení prostě provedou.
O osm dní později už gestapo připravilo past, zapojilo další síly a nedalo Frolíkovi prostor dostat se ke zbrani.
Nakonec ho muselo držet osm mužů.
Závěrečné titulky
Manželé prošli nacistickým vězněním a Terezínem. Nakonec byli deportováni do koncentračního tábora Mauthausen.
Dne 26. ledna 1943 byli oba zavražděni.
Podle evidence Mauthausen Memorial byla Barbora Frolíková v 16 hodin a 15 minut zavražděna v plynové komoře.
Oldřich Frolík byl ve stejný den v 16 hodin a 49 minut zabit ranou do týla.
Bylo mu třiatřicet let.
Jejich děti prošly nacistickou internací a válku přežily.
Hrdina nemusí vyhrát, aby jím zůstal
Nacisté ho nakonec chytili.
Nacisté ho nakonec zabili.
Protivník měl nakonec větší sílu.
Jenže odvahu nelze měřit pouze podle toho, kdo zůstane stát na konci.
Frolíkův příběh ukazuje něco méně uklidňujícího. Člověk se někdy může zachovat statečně a přesto prohrát. Může udělat správnou věc a přesto kvůli ní zemřít. Může na několik okamžiků uniknout systému, který ho nakonec semele.
To nic nemění na hodnotě okamžiku, kdy se rozhodl, že se nevzdá bez odporu.
Nepotřebujeme z něj dělat českého Ramba
Kolem Frolíkova útěku časem vznikly detaily, které znějí ještě lépe než samotná přestřelka. Nejznámější je tvrzení, že po boji odjel automobilem, kterým si pro něj gestapo přijelo.
Tahle verze se objevuje v populárním vyprávění a některé rekonstrukce ji připouštějí. Nejpodrobnější dostupná biografie, která cituje Kellerovu výpověď, však v popisu útěku automobil nepotvrzuje.
Není důvod z možnosti vyrábět jistotu.
Oldřich Frolík ji nepotřebuje.
Máme člověka napojeného na protinacistický odboj a Anthropoid. Máme tři příslušníky gestapa, kteří vstoupili do jeho bytu. Máme výpověď jednoho z nich, že během 30 až 35 sekund střílel pouze Frolík. Máme jeho útěk. Máme druhou, už připravenou zatýkací operaci. A máme Mauthausen.
To stačí.
Kabát si pamatujeme. Člověka bychom měli také
„Jen si vezmu kabát“ je věta, která se dobře vytesává do kamene.
Má všechno, co legenda potřebuje. Klid před výbuchem. Ironii. Odvahu. Pointu.
Jenže podstatnější než její přesné znění je muž, který za ní stojí.
Oldřich Frolík nebyl neprůstřelný hrdina.
Byl to člověk, který věděl, co gestapo znamená. Věděl, co může přijít po zatčení. A v okamžiku, kdy se před ním zavírala cesta ven, se rozhodl, že roli poslušného vězně nepřijme.
Na několik desítek sekund tím převrátil poměr sil v místnosti.
Nacistický stát ho později dostal.
Ale těch třicet sekund z něj udělalo hrdinu na vždy.
Kam dál
- Operace Anthropoid: zbraň, která nevypadala jako zbraň
- Co zabilo Heydricha: výbuch otevřel ránu, nacisté potom otevřeli peklo
- Poslední boj parašutistů v Resslově ulici: legenda bez příkras
Zdroje a rešerše
- Mauthausen Memorial – Oldřich Frolík, biografie a výpověď Alfreda Kellera
- Ústav pro studium totalitních režimů – popravy československých odbojářů v Mauthausenu 26. ledna 1943
- Vojenský historický ústav Praha – historie operace Anthropoid
- Seznam Zprávy – rozhovor s historikem Vojtěchem Šustkem a rekonstrukce případu Oldřicha Frolíka
- Spolek pro vojenská pietní místa – pamětní deska Barbory a Oldřicha Frolíkových