Podpora talentu ve škole nezačíná diplomem ani slavnostní fotkou vítěze olympiády. Začíná ve chvíli, kdy dítě vyčnívá, zdržuje zaběhnutý rytmus a dospělý se musí rozhodnout, jestli v něm uvidí práci navíc, nebo člověka, kterého stojí za to rozvíjet.
Ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík v rozhovoru pro Hospodářské noviny mluví o škole plné „divných“ studentů a o tom, že právě takoví lidé mění svět. Je to věta, která člověka chytne za límec. A zároveň věta, se kterou je potřeba zacházet opatrně.
Ne každý student, který nezapadne, je budoucí génius. Ne každá vzpoura je originalita. Ne každé odmítnutí pravidel je důkaz, že se před námi rodí další vizionář.
Jenže opačná chyba je možná ještě dražší: zaměnit pohodlného studenta za ideálního studenta. A toho, kdo se nevejde do běžného rytmu, rychle odsunout do škatulky „problém“.
Nejlepší žák pro provoz ještě nemusí být nejlepší žák pro život
Školní provoz miluje předvídatelnost. Student přijde, sedne si, splní úkol, nevyvolá konflikt, dostane známku a jede se dál. Takový systém se dobře organizuje. Dobře se měří. Dobře se hlídá.
Jenže vzdělání není expedice krabic ze skladu. Dítě není kus, který má bez otřesu projet pásem a na konci dostat razítko použitelnosti.
Některý student se ptá ve chvíli, kdy už by měl být klid. Jiný se ponoří do vlastního projektu a zbytek hodiny mu připadá jako kulisa. Další neumí dobře zapadnout do kolektivu, ale v hlavě skládá věci, které ostatní ještě ani nevidí.
Dobrá škola nemusí každé takové dítě oslavovat. Musí ale umět zabrzdit dřív, než mu vysvětlí, že největší ctnost je nepřekážet.
„Divný“ není diagnóza. A není to ani medaile
Slovo „divný“ může být vtipné, osvobozující i kruté. Záleží, kdo ho říká a co po něm následuje.
Je fér připomenout, že některé děti potřebují více podpory, hranic nebo odborné pomoci. Některé se nudí, protože mají náskok. Jiné proto, že látce nerozumějí. Některé skutečně dokážou přemýšlet jinak. Jiné jen zkoušejí, co jim projde.
Proto by byla blbost udělat z jinakosti nový kult. Škola není talentová show, v níž každý neklid automaticky znamená genialitu.
Ale právě proto potřebuje dospělé, kteří dokážou rozlišovat. Ne jen odměňovat poslušnost a trestat komplikace. Vidět v dítěti potenciál neznamená hladit mu ego. Znamená dát mu prostor, nárok a odpovědnost.
Smíchov není důkaz. Je to nepohodlná otázka
Smíchovská střední o sobě uvádí, že její studenti spoluvytvářejí obsah výuky, pracují v projektových týmech a školní IT podpoře, zakládají firmy, učí na základních školách nebo stavějí technické projekty včetně raket a formulí.
To je vlastní prezentace školy, nikoli nezávislý důkaz, že právě její model je nejlepší nebo že ho lze jednoduše překlopit do každé české školy. Přesto je v něm jedna důležitá myšlenka: student tam nemá být jen příjemcem pokynů. Má dostat možnost něco nést na vlastních bedrech.
Je také fér uvést, že Radko Sáblík v roce 2026 kandiduje do Senátu s podporou ODS. Tento článek proto není jeho medailonek ani předvolební billboard. Jeho výrok bereme jako kopanec do tématu, které je větší než jedna škola a jeden kandidát.
Otázka zní jednoduše: umí běžná škola dát důvěru studentovi, který není pohodlný, ale mohl by být dobrý?
Stát slibuje potenciál. Data ukazují slepé místo
Ministerstvo školství má na papíře správný cíl. Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ výslovně mluví o tom, že školy mají umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů.
Jenže mezi větou ve strategii a dítětem v lavici bývá dlouhá chodba.
Na oficiálním odborném panelu MŠMT a ČŠI zveřejněném v roce 2025 zaznělo, že v roce 2024 školy vykázaly jako nadané nebo mimořádně nadané jen 0,35 procenta dětí a žáků v mateřských, základních, středních školách a konzervatořích. Přitom odborné odhady, které panel citoval, pracují s minimálně deseti procenty nadaných dětí a žáků v populaci.
U středních škol uvedlo více než 60 procent dotazovaných ředitelů, že jejich škola nemá mimořádně nadané žáky. A 20 procent ředitelů uvedlo, že škola nadané žáky vůbec neidentifikuje.
To neznamená, že každý „divný“ student je přehlédnutý génius. Znamená to něco mnohem střízlivějšího a otravnějšího: systém sám přiznává, že talent často neumí ani spolehlivě hledat, natož rozvíjet.
A pokud máme problém zachytit děti, u nichž se přímo bavíme o nadání, kolik dalších nenápadných schopností projde školou bez povšimnutí jen proto, že nevypadají jako správně vyplněný formulář?
Prostor není odměna za výjimečnost. Je to závazek
Podpora studenta neznamená, že se zruší pravidla a každý vlastní nápad dostane standing ovation. Dítě, které chce dělat věci jinak, musí také unést, že se od něj čeká práce.
Dostaneš prostor? Ukaž výsledek. Dostaneš důvěru? Nauč se nést odpovědnost. Chceš vlastní projekt? Výborně. Ale nebude to omluvenka pro všechno ostatní.
Právě v tom je rozdíl mezi školou, která si na originalitu jen hraje, a školou, která ji skutečně pěstuje. Jedna vyrábí hezké příběhy na web. Druhá pomáhá mladému člověku proměnit chaos v dovednost, zájem v disciplínu a energii v něco, co má váhu.
Klid ve třídě ještě není vítězství
Učitelé nejsou nepřítel. Mnozí pracují v systému, který po nich chce zvládnout plnou třídu, administrativu, rodiče, nové požadavky i děti s úplně rozdílnými potřebami. Není fér tvářit se, že každý přehlédnutý talent je osobní selhání jednoho kantora.
Ale právě proto nestačí čekat na pár odvážných ředitelů a nadšených učitelů. Pokud stát tvrdí, že chce rozvíjet potenciál každého dítěte, musí školám dát podmínky, aby individualita nebyla luxus pro pár vybraných adres.
Škola, která zvládá hlavně klid, možná vyrobí hezky tichou chodbu. Jenže ticho není důkaz, že se všem daří. Někdy je to jen zvuk dítěte, které už pochopilo, že bezpečnější je neukazovat, co v něm opravdu je.
Ne každý „divný“ student změní svět. Ale škola, která ho předem obrousí do poslušného ticha, mu tu možnost vezme dřív, než ji vůbec dostane.
Poznámka redakce: Radko Sáblík je ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia a v roce 2026 kandiduje do Senátu s podporou ODS. Tento text není podporou jeho kandidatury; jeho veřejný výrok využívá jako východisko pro autorský komentář o českém školství.
Kam dál
- Angličtina od první třídy nestačí. Dítě, které se bojí mluvit, jsme na budoucnost nepřipravili
- Dítě nemá vyrůstat v pozoru. Pevná ruka není výchovný ideál
- Dítě není startup. Mozek mu neroste z plného diáře, ale z člověka, který u něj opravdu je
Zdroje a rešerše
- Hospodářské noviny: Školu mám plnou „divných“ studentů. Právě „divní“ lidé ale mění svět, říká Radko Sáblík – výchozí námět článku; text nepřebírá neveřejné části rozhovoru ani jeho argumentační konstrukci.
- Smíchovská střední: Uchazeči – vlastní veřejná prezentace školy, studentského zapojení, projektů a zázemí.
- MŠMT: Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ – oficiální strategický cíl maximálního rozvoje potenciálu dětí, žáků a studentů.
- Edu.cz / MŠMT: Podpora nadání v regionálním školství – oficiální shrnutí odborného panelu s daty o identifikaci a podpoře nadaných žáků.
- Sáblík do Senátu: oficiální web kandidatury – potvrzení politického kontextu osoby citované v tématu.
- Novinky.cz: Ředitel smíchovské průmyslovky Sáblík kandiduje do Senátu – nezávislé zpravodajské potvrzení kandidatury.
Text je původní autorský komentář magazínu Ostrej Úhel. Rozlišuje veřejně doložitelná fakta, vlastní prezentaci školy a autorovu interpretaci širšího problému českého vzdělávání.