Projekt Riese není příběh o létajícím talíři, stroji času ani nacistickém zvonu, který měl přelstít gravitaci. Je to skutečné podzemí v polských Sovích horách — a místo, kde se atraktivní záhada naučila mluvit hlasitěji než mrtví.
Stačí vejít do skály. Chlad, vlhkost, hrubé stěny, slepé chodby a obrovské prostory, které jako by čekaly na účel, jenž nikdy nedorazil. Nedokončenost působí téměř jako důkaz. Člověk má pocit, že někde musí být poslední dveře a za nimi odpověď, kterou před světem někdo schoval.
Jenže nejpevnější část příběhu neleží za zazděným tunelem. Leží před námi. Nacistický režim rozjel pod horami gigantickou stavbu a její cenu platili vězni, jejichž příběh dnes často přehlušují řeči o zázračných zbraních.
Projekt Riese nebyl legenda. Byl staveništěm smrti
Krycí název Riese — německy Obr — označoval soubor podzemních a povrchových staveb budovaných v letech 1943 až 1945 v tehdejším německém Dolním Slezsku, dnes na území Polska. Práce probíhaly v Sovích horách i pod zámkem Książ. Projekt zůstal nedokončený.
To není drobná poznámka v technické dokumentaci. Právě nedokončenost vysvětluje velkou část jeho pozdějšího kouzla. Hotová továrna má stroje, účetnictví a výrobky. Hotový bunkr má místnosti a srozumitelnou funkci. Riese zanechal tunely, betonová torza, zasypané úseky a chybějící plány. Přesně tolik reality, aby člověk uvěřil. A přesně tolik prázdna, aby si zbytek domyslel.
Od roku 1944 se lidskou zásobárnou stavby stal systém táborů Arbeitslager Riese podřízený koncentračnímu táboru Gross-Rosen. Muzeum Gross-Rosen uvádí, že jím prošlo přibližně 13 000 vězňů. Byli to Židé z řady evropských zemí. V táborech komplexu podle muzea zemřelo asi 4 775 mužů a nejméně dalších 256 nepřežilo evakuace.
Vězni razili skálu, odváželi horninu, budovali silnice, mosty, kanalizaci, železniční infrastrukturu a povrchové objekty. Pracovali hladoví, nemocní a vyčerpaní. „Obr“ tak nepopisuje jen velikost nacistického plánu. Popisuje také rozměr systému, který dokázal proměnit člověka v položku mezi betonem, kolejnicí a výbušninou.
Co mělo pod Sovími horami vzniknout?
Poctivá odpověď zní: celý účel projektu neznáme.
U zámku Książ existují podklady a hypotézy, podle nichž měl být přestavěn na chráněné ubytování nebo velitelství pro Adolfa Hitlera a další představitele režimu. Pod zámkem vznikla síť tunelů a samotný areál nacisté zásadně měnili.
U dalších komplexů v Sovích horách je obraz méně jasný. Mohly sloužit jako chráněné štábní prostory, kryty, sklady nebo podzemní továrny, do nichž by se před spojeneckým bombardováním přesunula část zbrojní výroby. Různé lokality navíc nemusely mít stejný účel.
Právě tady je potřeba zabrzdit. Chybějící dokumentace nedokazuje fantastickou technologii. Dokazuje chybějící dokumentaci. Věta „nevíme přesně, k čemu měla hala sloužit“ není vstupenkou k větě „takže v ní mohl stát antigravitační stroj“.
Největší podzemní komplex říše? Historie není olympiáda
Projekt Riese bývá označován za největší podzemní komplex Třetí říše. Zní to skvěle v titulku. Jako pevný historický výrok je to ale příliš sebevědomé.
Co vlastně měříme? Zamýšlenou rozlohu, skutečně vyražené chodby, objem betonu, počet oddělených lokalit, množství pracovníků, nebo dokončenou výrobu? Riese byl mimořádně ambiciózní a rozsáhlý, ale zůstal rozestavěný. Jiné nacistické podzemní areály přitom skutečně fungovaly jako zbrojní továrny.
Přesnější je říct, že šlo o jeden z nejrozsáhlejších a nejambicióznějších podzemních stavebních projektů nacistického Německa. Riese nepotřebuje falešnou zlatou medaili. Skutečný rozsah stavby i její lidská cena jsou dost děsivé samy o sobě.
Prázdný tunel je dokonalá továrna na legendy
Riese má všechno, co dobrý mýtus potřebuje. Utajený nacistický projekt. Monumentální podzemí. Nejasný účel. Ustupující armádu. Ztracené dokumenty. Zasypané chodby. A vedle toho skutečné německé rakety a proudová letadla, která dokazují, že režim opravdu vyvíjel technologie předbíhající svou dobu.
Do této směsi se časem vešel zlatý vlak, Jantarová komnata, atomový program, tajné laboratoře, Die Glocke i létající disky Haunebu. Recept je pokaždé podobný: vezme se skutečný tunel, skutečné nacistické utajování a skutečná technologická ambice. Mezi ně se vloží něco nedoloženého — a okolní realita tomu půjčí věrohodnost.
Pomáhá i naše vlastní hlava. Velká stavba si podle intuice žádá velké vysvětlení. Obyčejný sklad nebo rozestavěná továrna se pro takové podzemí zdají příliš malé. Tajná zbraň, která měla otočit válku, už měřítku odpovídá lépe.
Jenže dějiny nemají povinnost být tak dramatické jako jejich kulisy.
Když záhada sežere paměť
Na pověstech není automaticky něco špatného. Přivádějí lidi na místa, o nichž by jinak nevěděli. Tajemství může otevřít dveře k historii. Problém nastane, když už jimi nikdo neprojde dál.
Pak se z Riese stane dobrodružný park po nacistech. Pachatelé získají auru technických géniů, kteří údajně stáli krok od ovládnutí gravitace. Tunely se promění v kulisu pro zázračné stroje. A vězni, kteří je skutečně razili, zůstanou jako anonymní pracovní síla mezi dvěma odstavci o tajných zbraních.
Na internetu se zkrátka lépe prodává antigravitace než podvýživa. Zázračný zvon udělá lepší náhled než vyčerpaný člověk s krumpáčem. Jenže právě tím vzniká morální převrácení: režim vězně odlidštil při stavbě a my je můžeme odlidštit podruhé, když z jejich utrpení uděláme pouhou dekoraci k záhadě.
Riese přitom nepotřebuje přikrášlit. Jeho skutečný příběh obsahuje totalitní megalomanii, zoufalý útěk nacistického válečného aparátu pod zem, utajení, otrockou práci, tisíce mrtvých a stavbu, která pohltila obrovské zdroje, aniž byla dokončena.
To není méně zajímavé než létající talíř. Je to jen mnohem nepříjemnější.
Jednu odpověď už máme
Archeologie a archivní výzkum mohou mapu projektu Riese ještě zpřesnit. Mohou objevit další pozůstatky, určit funkci některých prostor a doplnit příběhy táborů, jejichž stopy mizí pod lesem i novou zástavbou.
Neměli bychom ale předstírat, že bez definitivního stavebního plánu nevíme nic.
Víme, kdo projekt řídil. Víme, jaký režim jej budoval. Víme, že do hor nahnal tisíce vězňů. Víme, že mnozí zemřeli, zatímco stavba zůstala nedokončená. A víme, že čím déle zíráme po tajné komoře, tím snáz přehlédneme člověka, který zemřel před jejím vchodem.
Největší záhada projektu Riese není, co nacisté schovali pod horou. Je, jak snadno jsme pod horou legend schovali lidi.
Kam dál
- Katyň: Nejdřív vraždili. Potom celé zemi nařídili lež
- Malí trpaslíci, velká drzost. Jak se ve Vratislavi smáli komunistické moci
- Syfilis a historické mýty: malíček, pochod a drb, který se tváří jako dějiny