Ruská válka na Ukrajině: rozhoduje výdrž

Ruská válka na Ukrajině. Voják u polního stanoviště s dronem, bateriemi a generátorem v krajině ukrajinské fronty. — V moderní válce nerozhodují jen zbraně, ale také elektřina, spojení, zásoby a schopnost všechno znovu nahradit. Ilustrační vizualizace magazínu Ostrej Úhel vytvořená s využitím AI; nezobrazuje skutečného vojáka ani konkrétní bojovou operaci.

Ruská válka na Ukrajině se nerozhoduje jako sportovní tabulka, v níž se po jednom povedeném kole rozdají medaile a zhasnou světla. Ukrajinská jednotka může vytlačit protivníka z rozsáhlé šedé zóny, ruský postup může výrazně zpomalit — a přesto nemusí být konec ani na dohled.

Český dobrovolník s přezdívkou Arisu, který podle svého vyjádření slouží u 1. samostatného útočného pluku Dmytra Kocjubajla, popsal pro Forum24 tříměsíční operaci na pomezí Záporožské a Dněpropetrovské oblasti. Jeho jednotka tam měla společně s dalšími ukrajinskými útvary čistit rozsáhlou šedou zónu, do níž pronikaly ruské průzkumné a diverzní skupiny.

Podrobnosti konkrétních bojů není možné z otevřených zdrojů kompletně ověřit. Jedna věta z rozhovoru ale přesahuje osud jedné jednotky a trefuje podstatu celé války: „Dostali po hubě, ale jdou dál.“

Dvě poloviny věty, dvě úplně jiné války

„Dostali po hubě“ je věta pro titulek, sociální síť a krátkou dávku zadostiučinění. „Ale jdou dál“ je věta pro generální štáb, továrnu na munici a ministra financí.

První polovina říká, že ruské jednotky lze porazit, vytlačit a rozbít. Druhá připomíná, že ruský stát je stále ochotný pokračovat i po ztrátách, které by v normální politické kultuře vyvolaly zemětřesení.

To není důkaz ruské neporazitelnosti. Rusko už mnohokrát ukázalo mizerné velení, slabou koordinaci, technologické problémy i schopnost proměnit vlastní drahou techniku v kouřící kov. Jenže zároveň dokáže měnit lidské životy, staré zásoby, domácí výrobu a čas v další pokusy.

Právě proto je nebezpečné vyrábět z každého ukrajinského úspěchu malou vítěznou přehlídku. Ukrajina nepotřebuje, abychom jí na dálku zatleskali po jednom dobrém měsíci a pak se vrátili k pohodlnému pocitu, že už je skoro hotovo.

Není hotovo.

Ruská válka na Ukrajině se nepočítá na body

Analýzy vývoje fronty za květen přinesly povzbudivý signál. Ukrajinský projekt DeepState zaznamenal jen velmi malé čisté ruské územní zisky, přestože počet útoků výrazně vzrostl. Jiné analytické skupiny došly kvůli odlišné metodice k vyššímu číslu ruského postupu.

Ten rozdíl není drobnost, kterou bychom měli schovat pod koberec, protože se nám nehodí do titulku. Fronta dlouhá přes tisíc kilometrů už dávno není čistá čára ze školního atlasu. Je to pás šedých zón, malých průniků, dronového dohledu a pozic, které může jedna strana navštívit, ale nemusí je skutečně a dlouhodobě ovládat.

Přesné mapy se proto rozcházejí. Základní zpráva je ale podobná: ruský pozemní postup se výrazně zpomalil, aniž by Rusko přestalo útočit.

A právě tady se ukazuje rozdíl mezi neúspěchem a rezignací. Rusko nemusí postupovat rychle, aby válku dál vedlo. Stačí mu, že dokáže znovu poslat lidi, znovu přivézt techniku a znovu hledat slabé místo.

Je to děsivě primitivní strategie. A právě proto může fungovat dlouho.

Mapa ukazuje prostor. Ne účet za jeho získání

Výpověď českého dobrovolníka dává barevným mapám lidský a technický obsah. Mluví o operaci připravované s ohledem na terén, vegetaci a viditelnost pro drony. Především ale popisuje něco, co se do mapy skoro nevejde: válku jako každodenní spotřebu všeho, co udržuje jednotku při životě.

Generátory. Nabíjecí stanice. Baterie. Kabely. Spojení. Drony schopné nést jídlo nebo munici. Věci, které na přehlídce vypadají směšně vedle tanku, ale v zákopu mohou rozhodnout, zda se člověk nají, dostane zásobník nebo vůbec uvidí, kdo se k němu blíží.

Moderní válka má zvláštní estetiku. Na obrazovce vidíme několik sekund přesného zásahu a máme pocit, že rozhodla chytrá zbraň. Jenže za tím krátkým videem stojí celé neviditelné patro: elektřina, náhradní díly, operátor, spojení, doprava a někdo, kdo po zničení vybavení začne všechno shánět znovu.

Hrdinství bez logistiky je jen velmi krátká cesta k vyčerpání.

Válka totiž nežere jen lidi a techniku. Žere také pozornost dárců, trpělivost spojenců a ochotu veřejnosti pořád poslouchat, že je znovu potřeba koupit něco, co bylo včera zničeno.

Jenže fronta se nezajímá o to, že už jsme unavení z její existence.

Rusko nepotřebuje vypadat silně. Potřebuje vydržet déle

Kreml nemusí každý den přesvědčit svět, že jeho armáda vítězí. Stačí mu udržovat dojem, že válka nemá řešení, pomoc je bezedná díra a Ukrajina jednou stejně dojde k bodu, kdy už nebude mít lidi, techniku nebo přátele.

To je válka vedená nejen proti ukrajinským pozicím, ale také proti naší pozornosti.

Zpomalení ruského postupu automaticky neznamená změnu politického cíle Moskvy. Ruské požadavky zůstávají široké a útoky na ukrajinská města pokračují. Kreml se nemusí tvářit, že je všechno skvělé. Stačí mu doufat, že demokratické země začnou být unavené rychleji než autoritářský režim, který vlastní ztráty schová, přepíše nebo prohlásí za hrdinství.

Rusko sází na jednoduchou nerovnici: jeho schopnost snášet vlastní ztráty bude větší než naše schopnost snášet nepohodlí.

A to už není otázka jedné bitvy. Je to otázka průmyslu, rozpočtů, politické vůle a ochoty nepovažovat každou další dodávku za otravný účet z cizí války.

Český voják nesmí být výmluvou pro českého diváka

Český dobrovolník na ukrajinské frontě je silný příběh. Snadno by se z něj dal vyrobit portrét osamělého hrdiny, který místo nás drží linii. Jenže to by bylo až příliš pohodlné.

Hrdina na dálku totiž umožňuje ostatním zůstat diváky.

Podstatnější je systém kolem něj. Lidé, kteří posílají peníze. Dobrovolníci shánějící vybavení. Státy dodávající munici a protivzdušnou obranu. Firmy schopné vyrábět rychleji, než tiskové oddělení stihne napsat strategii. A veřejnost, která chápe, že pomoc není jednorázová fotografie s předaným autem, ale opakované doplňování věcí, které válka znovu a znovu sežere.

Není nutné romantizovat boj ani přijmout každou frontovou výpověď bez ověření. Svědectví jednoho vojáka není kompletní obraz války. Je ale průhledem do reality, kterou mapa neumí ukázat: i úspěšná jednotka může po operaci zjistit, že jí chybí základní vybavení pro další den.

Vyhraná operace není konec. Je to koupený čas

Ukrajinský úspěch v jihovýchodní části fronty je důležitý, pokud se potvrzuje v širším obrazu. Ukazuje, že ruský postup není přírodní zákon a že promyšlená operace může protivníkovi vzít prostor, techniku i iniciativu.

Byla by chyba takový výsledek zmenšovat. Stejná chyba by ale byla vydávat ho za předzvěst rychlého konce.

Válka se nerozhodne tím, kdo vyhraje jeden titulek. Rozhodne se tím, kdo dokáže déle spojovat lidi, zbraně, výrobu, data, energii a politickou vůli do funkčního celku.

Proto je nejdůležitější částí věty českého dobrovolníka její druhá polovina.

Dostali po hubě. Ale jdou dál.

A jestli je chceme jednou opravdu zastavit, nestačí se radovat, že prohráli jedno kolo. Musíme vydržet déle než jejich chuť rozehrát další.

Kam dál

Zdroje a rešerše

Poznámka redakce: Popis konkrétní operace a jejích výsledků vychází z výpovědi českého dobrovolníka zveřejněné deníkem Forum24. Ostrej Úhel nemohl všechny operační podrobnosti nezávisle ověřit, a proto je nevydává za definitivně potvrzený obraz celé fronty.