Rusko těží nerosty. Kreml z nich těží moc

Rusko těží ropu i plyn ve světovém měřítku. Modelový odhad přitom ukazuje, že horních deset procent Rusů drží 74,6 procenta soukromého bohatství. Kreml vede válku, která ničí ukrajinská města.

Ruské bohatství a válka na Ukrajině: potrubní ventil vrhá stín na poškozený panelový dům.
Z ruských zdrojů plyne moc i peníze na válku. AI ilustrační vizualizace.

Ruské bohatství je z těžby

Ruské bohatství není pohádka. Ruská těžba ropy a plynu byla v roce 2023 druhá největší. Při těžbě zároveň spálilo přes 28 miliard kubíků plynu. To představovalo zhruba pětinu světového flérování.

Americký Úřad pro energetické informace (EIA) uvádí, že Rusko patří také k největším vývozcům uhlí a plynu. Ruské bohatství ale není totéž co blahobyt domácností. Peníze z vývozu přitékají do státu, jehož občané nemají demokratickou kontrolu nad tím, jak se rozdělí. A válka ukazuje, na co Kreml tuhle moc používá.

Po invazi se změnily obchodní trasy, těžba se nezastavila. EIA popisuje přesun části ruského energetického obchodu do Asie. Evropa přesto byla ještě v roce 2024 hlavním odbytištěm ruského zemního plynu. Plynovody, dlouhé smlouvy a rozdílná pravidla pro jednotlivé druhy paliv nezmizí jedním projevem o sankcích. Právě tady je vidět, proč má Kreml z čeho platit svůj stát a proč je evropské odstřižení od ruských surovin tak pomalé a drahé.

Přesný účet každého oligarchy nemáme. Moskva navíc omezila zveřejňování části ekonomických dat a Světová banka upozorňuje, že to komplikuje odhady. Ruské bohatství je přitom soustředěné. Nerovnost v Rusku podle odhadu World Inequality Report 2026 ukazuje, že horních deset procent Rusů drží 74,6 procenta majetku. Jedno procento samo 47 procent. Zpráva přiznává nízkou transparentnost ruských dat. Berme ta čísla jako odhad koncentrace, ne jako seznam kremelských účtů.

Pozor na jednotku: WIR nepočítá jen ropu v zemi ani peníze ve státní pokladně. Jeho „bohatství“ je odhad osobního finančního a nefinančního majetku po odečtení dluhů; ukazuje, jak se majetek dělí mezi obyvatele. To je jiný účet než rozpočet z vývozu energií. Číslo 74,6 procenta proto nedokazuje, kdo rozhoduje o vojenských nákupech ani kolik příjmů končí u konkrétního oligarchy. Ukazuje ale, jak silně je soukromý majetek soustředěn.

Na tomhle závěru se nic nemění: Rusko má obrovské zdroje, těží je a stát s nimi nakládá bez demokratické kontroly obyvatel. 

Ruské bohatství pomáhá Kremlu vést válku

Ruské vedení zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Ruské síly okupují území a útočí na civilní infrastrukturu. Ruští představitelé vyhrožují evropským zemím. Tohle jsou konkrétní aktéři a činy.

Porodnici v Mariupolu zasáhl 9. března 2022 ruský útok. Vyšetřovací komise OSN odmítla tvrzení Moskvy, že zařízení nebylo v provozu a sloužilo armádě. Zemřela těhotná žena a její nenarozené dítě. Komise OSN označila za válečný zločin také jiný útok na nemocnici.

Válka neskončila u jednoho záběru z Mariupolu. Úřad OSN pro lidská práva za období od prosince 2025 do května 2026 zdokumentoval 1 272 zabitých a 6 871 zraněných civilistů. Proti stejnému období o rok dřív šlo o čtyřicetiprocentní nárůst. Během zimy 2025–2026 Rusko podle téže zprávy provedlo nejméně 423 útoků na výrobu a rozvod elektřiny a nejméně 74 zásahů tepláren a dalšího topenářského zázemí. Když v mrazu vypadne proud, nejde o abstraktní „infrastrukturu“: nemocnice, školy a byty zůstávají bez služeb, na nichž stojí běžný život.

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) ve své zprávě popisuje sexuální násilí na Ukrajině. Od 24. února 2022 do 31. července 2026 zdokumentoval 984 případů. Osmdesát devět procent ověřených případů připsala ruským orgánům. Skutečný rozsah může být vyšší; oběti se k vyšetřovatelům nedostanou vždy.

Zpráva OSN z okupovaných oblastí popisuje rabování potravin, osobních věcí i domácích spotřebičů, včetně praček. Zaznamenává také ruské vojáky, kteří civilistům pomohli nebo jim poskytli zdravotní péči. Nejsou to dvě stejně velké strany jednoho sporu; jsou to příklady z jedné zprávy. Rozsáhlé rabování zůstává zdokumentovaným jednáním konkrétních jednotek a lidí.

V srpnu 1968 vpadla do Československa vojska Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem a ukončila Pražské jaro. Sovětský svaz nebyl dnešní Ruskou federací. Ale kdo u nás tvrdí, že ruská moc sousedy neohrožuje, měl by začít tímhle datem.

Evropa má důvod se připravovat. Panika jí nepomůže

NATO posiluje východní křídlo po anexi Krymu, invazi na Ukrajinu a narušeních vzdušného prostoru. Příprava na útok není předpověď data ani důkaz, že Pobaltí čeká nevyhnutelná invaze. EU současně připisuje Rusku sabotáže, kyberútoky a informační operace. Hrozba je konkrétní.

V únoru 2025 hlasovaly Spojené státy ve Valném shromáždění OSN proti návrhu, který potvrzoval územní celistvost Ukrajiny a žádal ruské stažení.

Donald Trump pozval Vladimira Putina na prosincový summit G20 v Miami. Putin pozvánku zatím nemusel přijmout. Samotné pozvání ale stačí jako signál: Washington nabízí ruskému prezidentovi místo u stolu, i když invaze pokračuje. To není detail k přehlédnutí.

Mezitím AfD vyhrála v Meklenbursku-Předním Pomořansku, v Berlíně zvítězila Die Linke. CDU kancléře Friedricha Merze oslabila v obou zemských volbách. Je to vážný otřes německé politiky.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku spadla CDU podle konečných výsledků pod pětiprocentní hranici a přišla o křesla v zemském sněmu. AfD tam byla nejsilnější stranou. V Berlíně zůstala CDU druhá za Die Linke. To jsou dvě různé politické zprávy, ne jeden důkaz „ruského vítězství“. Merzova vláda ale musí přesvědčovat voliče o nákladných reformách a současně držet podporu Ukrajiny. Když v tom selže, prostor získají strany, které chtějí evropský kurz vůči Moskvě změnit.

Robert Fico odmítá vojenskou cestu a sází na diplomacii. Andrej Babiš chce pokračovat v muniční iniciativě jen tehdy, zaplatí-li ji jiné státy; české peníze i vyslání vojáků odmítl. Jejich postoje se dají kritizovat bez vymýšlení: napadená země potřebuje víc než přání, aby válka skončila.

Český spor o munici je víc než domácí přestřelka. Když Praha odmítá platit, musí vláda říct, kdo její podíl převezme a zda se tím nezpomalí dodávky. Ruské bohatství dál přináší Moskvě příjmy; evropská pomoc se mezitím přepočítává na rozpočtové položky. Mír se z tiskovky na frontu nedoveze. Rozhodují peníze, výroba a termíny — a odpovědnost těch, kdo o nich hlasují.

Ostrý řez

Ruský stát není nebezpečný kvůli nějaké vrozené vlastnosti Rusů. Nebezpečný je režim, který soustředil moc, umlčuje opozici a posílá armádu za hranice. Ruské bohatství dává Kremlu příjmy i páku na ostatní země. Vlastní obyvatelé přitom nerozhodují, jestli jejich stát povede válku nebo ne. Tady leží podstata sporu. A žádný vtip o kadibudkách na dvorečku a flašce vodky ji nevystihne.

Kremlu nevěřme. Porodnici bombardovali ruští piloti. Okupovaná města rabovali ruští vojáci. Evropským sousedům vyhrožují ruští představitelé.

Invaze na Ukrajinu už trvá o 107 dní déle, než trvala první světová válka.

Trump už 14 736 hodin zařizuje mír o kterém tvrdil že ho zařídí do 24 h….

Kam dál

Zdroje a rešerše

Štítky