Pět set milionů dolarů za téměř polovinu firmy. Podle zjištění Wall Street Journal se na takovém obchodu dohodli investoři spojení s emirátským poradcem pro národní bezpečnost a kryptoměnová společnost World Liberty Financial čtyři dny před druhou inaugurací Donalda Trumpa. Mezi rodinami spojenými s firmou jsou Trumpovi a Witkoffovi. Steve Witkoff se stal prezidentovým významným zahraničněpolitickým vyslancem.
Americká vláda následně rozšířila technologickou spolupráci se Spojenými arabskými emiráty. V listopadu 2025 ministerstvo obchodu oznámilo povolení vývozu pokročilých čipů pro emirátskou společnost G42. Samotné pořadí událostí nedokazuje, že si někdo koupil vládní rozhodnutí. Stačí však k velmi konkrétní otázce: jak se kontroluje veřejná moc, když s lidmi usilujícími o její přízeň současně obchoduje prezidentova rodina?
Trumpova diplomacie má problém, který Evropu zasahuje i bez jediné prokázané úplatkářské dohody. Stát rozhoduje o bezpečnosti, sankcích a citlivých technologiích. Vedle něj existují soukromé firmy spojené s rodinami lidí, kteří tato rozhodnutí mohou ovlivňovat. Zahraniční partner se tak může objevit v úředním jednání i v obchodní smlouvě s prezidentovými blízkými.
Anne Applebaum v zářijovém eseji pro The Atlantic popisuje propojení americké zahraniční politiky, soukromého zisku a podpory autoritářských spojenců. Její text je přiznanou inspirací tohoto komentáře. Náš řez vede k praktickému důsledku pro menší evropské země: čím hůř lze oddělit veřejnou funkci od soukromého zájmu, tím obtížnější je spoléhat na předvídatelné spojenectví.
Trumpova diplomacie vedle rodinné firmy
World Liberty Financial není obyčejná firma náhodou vlastněná lidmi stejného příjmení. Reuters ji popisuje jako podnik vedený členy rodin Trumpa a Witkoffa. Prezident i jeho vyslanec jsou uváděni jako někdejší spoluzakladatelé. Emirátská investice měla podle zveřejněných zjištění přinést investorům 49procentní podíl za půl miliardy dolarů.
Senátoři Elizabeth Warrenová a Andy Kim se 13. února 2026 obrátili na ministra financí Scotta Bessenta. Chtěli zjistit, zda transakce podléhá prověrce zahraničních investic z hlediska národní bezpečnosti. V dopise upozorňovali také na možné zpřístupnění citlivých údajů. V červnu žádali demokratičtí představitelé několika senátních výborů veřejná slyšení o zahraničních kryptoměnových obchodech prezidentovy rodiny.
To jsou požadavky politické opozice, nikoli výsledky soudu. Je nutné je tak číst. Současně ukazují, jaké informace chybějí: kdo o investici věděl, kdo se účastnil příslušných vládních rozhodnutí a jak se řešily možné střety zájmů. Odpověď by měla mít podobu doložitelných postupů. Samotné ujištění o prezidentových dobrých úmyslech nestačí.
Bílý dům propojení investice s čipy popírá. Firma tvrdí, že Trump ani Witkoff se na obchodě nepodíleli.
Takové popření patří do každého poctivého textu o případu. Nemůže ale uzavřít debatu o systému. Existují dva odlišné požadavky na důkaz. K obvinění z konkrétního úplatku potřebujeme prokázat konkrétní výměnu. K požadavku, aby prezidentova rodina nepřijímala kapitál od lidí zainteresovaných na rozhodování jeho vlády, žádný hotový trestní rozsudek nepotřebujeme. Prevence střetu zájmů má fungovat dřív.
Pro zahraniční vládu vzniká další nejistota. Má jednat s příslušným ministerstvem, nebo hledat prostředníka blízkého prezidentovi? A jak pozná, zda její konkurent využívá pouze oficiální cestu? I podezření na výhodu soukromých kontaktů může měnit chování států. Důvěru nelze udržet tím, že se zpochybňování těchto vazeb označí za nepřátelství vůči Americe.
V Brazílii dostala osobní loajalita podobu cla
Americký tlak na Brazílii v létě 2025 je jiný případ. Nemusíme v něm hledat tajné finanční toky. Politický důvod zásahu prezident uvedl přímo v úředním dokumentu.
Trumpův příkaz z 30. července 2025 spojoval dodatečné clo s postupem brazilských institucí vůči bývalému prezidentovi Jairu Bolsonarovi. Jeho stíhání označoval za nespravedlivé a za součást hrozby pro americké zájmy. Současně obviňoval brazilské úřady z potlačování svobody projevu a zásahů proti americkým firmám. Washington tím veřejně propojil obchodní opatření se sporem o trestní řízení v cizí zemi.
Ministerstvo financí ve stejný den uvalilo sankce na soudce Alexandra de Moraese. Použilo režim vycházející z Globálního Magnitského zákona, určený k postihování závažného porušování lidských práv. Americká vláda sankce zdůvodňovala cenzurou a svévolným zadržováním. Také výslovně zmiňovala stíhání Bolsonara.
V září 2025 pak brazilský nejvyšší soud odsoudil Bolsonara za přípravu převratu po prohraných volbách k 27 letům a třem měsícům vězení. Rozhodnutí nebylo jednomyslné, obhajoba je odmítla a avizovala opravné prostředky. To je důležitý limit. Ještě důležitější je, že proces nelze vymazat označením za hon na čarodějnice, kterým jej Trump hájil.
Brazilský podnikatel vyvážející do Spojených států se mohl ocitnout pod tlakem kvůli trestnímu případu politika, s nímž neměl nic společného. Tak vypadá přenos osobní politické loajality do hospodářských vztahů. Náklady se rozprostřou mezi lidi, kteří u rozhodnutí nebyli.
Trumpova diplomacie tím dala najevo, že vnitřní spor jiné demokracie může posuzovat podle vztahu jejího aktéra k americkému prezidentovi. Pro Evropu je to varování, i když se konkrétní konflikt odehrává na jiném kontinentu.
Nafta pro Ameriku, slabší tlak na Putina
Dne 9. října 2026 Trump oznámil dohodu s Vladimirem Putinem o dodávkách ruské nafty na americký a světový trh. Reuters uvádí počáteční objem přes 300 tisíc tun a dočasné uvolnění amerických sankcí. Prezident obchod představoval jako cestu ke snížení cen paliv před listopadovými kongresovými volbami.
Levnější nafta je legitimní veřejný zájem. Ovlivňuje dopravu a náklady na běžné zboží. Odborníci oslovení agenturou AP ovšem pochybují, že dohoda ceny výrazně sníží. Přesun existujících dodávek mezi odběrateli sám o sobě neznamená odpovídající zvýšení světové nabídky. Někteří připouštějí stabilizační účinek, upozorňují však na přetrvávající nedostatek rafinérských kapacit.
Financial Times 10. října napsaly s odvoláním na lidi obeznámené s jednáním, že američtí vyslanci zároveň varovali Ukrajinu před pokračováním útoků na ruské rafinerie. Ve hře mělo být omezení sdílení zpravodajských informací. Jde o zprávu opřenou o zdroje z jednání, nikoli o zveřejněný americký příkaz.
Pokud tento popis odpovídá skutečnosti, Ukrajina čelí tlaku omezit zásahy proti hospodářskému zázemí země, která ji napadla, zatímco Washington uvolňuje cestu k prodeji jejího paliva. V takové situaci se americký domácí zájem může dostat do přímého střetu s bezpečností napadeného partnera.
Pro tvrzení, že na této naftové dohodě vydělává Trumpova rodina, zde důkaz nemáme. Spojovat ji automaticky s kryptoměnovým případem by bylo nepoctivé. Dohoda ukazuje jiný problém: bezpečnostní potřeba spojence může ustoupit krátkodobému cíli prezidentovy administrativy. Trumpova diplomacie tak Evropu nutí posuzovat každý konkrétní krok, místo aby se spoléhala na slovo partnerství.
Obchod s autokracií ještě nedokazuje korupci
Trumpova diplomacie má obhajobu, kterou nelze odbýt mávnutím ruky. Zahraniční politika vždy obsahovala obchod, vlastní zájmy i jednání s odpudivými režimy. Američtí prezidenti před Trumpem také uzavírali dohody s autokraty. Demokratický stát nemusí obchodovat pouze s jinými demokraciemi.
Spolupráce s Emiráty má navíc obhajitelný strategický účel. Bílý dům v květnu 2025 vysvětloval dohodu o AI podporou amerických technologií a investic. Uváděl také bezpečnostní závazky proti odklánění technologií. Listopadové povolení vývozu čipů doprovázely podle ministerstva obchodu požadavky na bezpečnost a průběžnou kontrolu. Nemáme právo tyto argumenty zatajit jen proto, že komplikují ostrý komentář.
Vývoz čipů mohl být pro Spojené státy výhodný. Zahraniční investice mohla být právně přípustná. Obě tvrzení přesto ponechávají otevřenou otázku soukromého prospěchu rodin veřejných činitelů. Demokratická kontrola musí umožnit ověřit, že se vládní rozhodnutí přijímalo nezávisle na něm.
Poctivá kritika tedy nemůže tvrdit, že každá dohoda s autokratem je koupená. Musí trvat na zveřejnění relevantních vazeb a na oddělení rozhodování od majetkového zájmu. Jinak dostane veřejnost nemožný úkol: důvěřovat lidem, kteří mají nejlepší přístup k informacím o vlastních obchodech, a současně čekat, až jim někdo zvenčí prokáže provinění.
Česká bezpečnost potřebuje víc než dobrý vztah s prezidentem
Česko nemůže přimět amerického prezidenta, aby uspořádal své rodinné podnikání podle našich představ. Může ale s evropskými partnery snižovat závislost na rozhodnutích, jejichž důvody a trvanlivost neumí spolehlivě posoudit.
Severoatlantická smlouva dál poskytuje konkrétní rámec společné obrany. Článek 5 považuje útok na jednoho člena za útok na všechny a zavazuje spojence k pomoci. Každý stát přitom volí kroky, které považuje za nutné, včetně použití ozbrojené síly. Smlouva není automatický příkaz k předem danému vojenskému zásahu. Důvěryhodnost závazku závisí i na skutečných schopnostech a politické vůli.
Trumpova diplomacie proto nevyžaduje český demonstrativní odchod od Ameriky. Vyžaduje přípravu na situaci, kdy americká administrativa evropskou potřebu vyhodnotí jinak než my. To zahrnuje protivzdušnou obranu, dostupnou munici a schopnost udržet vojenské vybavení v provozu. Prostor pro vlastní rozhodnutí roste s tím, co dokážeme skutečně zajistit.
Evropský nástroj SAFE, přijatý v květnu 2025, nabízí až 150 miliard eur dlouhodobých úvěrů na společné obranné nákupy. Zahrnuje také spolupráci s ukrajinským průmyslem. V dubnu 2026 Rada EU schválila finanční pomoc pro Česko s maximálním úvěrovým rámcem 2,06 miliardy eur. Schválené financování samozřejmě není totéž co hotová výrobní kapacita nebo dodaná výzbroj.
Praktická kontrola začíná u toho, zda společné nákupy vedou k použitelným dodávkám a menší závislosti. Evropské státy si nemohou vystačit s další deklarací autonomie. Potřebují vědět, co umějí vyrobit, co musí koupit a jak dlouho by vydržely bez konkrétní americké podpory.
Zahraniční partner nemá mít důvod přemýšlet, zda by mu podíl v rodinné firmě veřejného činitele pomohl víc než jednání s jeho úřadem. Už takové podezření zdražuje důvěru. Pro malou zemi je navíc nebezpečné zaměnit dobré vztahy s jedním prezidentem za trvalou bezpečnost.
O spojenectví se dá mluvit při každé návštěvě Washingtonu. Jeho skutečná hodnota se pozná, když se zájmy rozejdou. Česká vláda musí být připravena i na den, kdy v Bílém domě uslyší ne.
Kam dál
- Trump a Amerika: prezident, který si stát spletl s vlastním majetkem
- Tchaj-wan není žeton. Trumpova hra s Čínou může být dražší, než vypadá
- Kreml křičí, že NATO chce válku. Ve skutečnosti se bojí Evropy, která přestane klečet
Zdroje a rešerše
- Americký Senát, dopis Warrenové a Kima Bessentovi, 13. února 2026 — požadavek na prověření emirátské investice.
- Demokratičtí představitelé senátních výborů, 23. června 2026 — výzva k veřejným slyšením o zahraničních kryptoměnových obchodech.
- Bílý dům, 15. května 2025 — oficiální zdůvodnění spolupráce s Emiráty a dohody o AI.
- Bílý dům, prezidentský příkaz z 30. července 2025 — obchodní opatření vůči Brazílii a argumentace případem Bolsonara.
- Ministerstvo financí USA, 30. července 2025 — sankce vůči soudci Alexandru de Moraesovi a jejich oficiální zdůvodnění.
- NATO — Severoatlantická smlouva, zejména článek 5.
- Rada EU, 27. května 2025 — přijetí nástroje SAFE a rámec úvěrů na společné obranné nákupy.
- Rada EU, 10. dubna 2026 — schválení finanční pomoci SAFE pro Česko a Francii.
- Wall Street Journal, 31. ledna 2026 — původní zjištění o půlmiliardové emirátské investici ve World Liberty Financial.
- Reuters, 13. února 2026 — investice, rodinné vazby a požadavek na prověření komisí CFIUS.
- The Washington Post, 1. února 2026 — vyjádření Bílého domu a firmy k investici.
- Reuters, 19. listopadu 2025 — oznámení ministerstva obchodu o povolení vývozu pokročilých čipů.
- Reuters, aktualizováno 12. září 2025 — Bolsonarův rozsudek, nesouhlas jednoho soudce a reakce obhajoby.
- Reuters, 9. října 2026 — dohoda o ruské naftě a dočasné uvolnění sankcí.
- Financial Times, 10. října 2026 — zpráva o tlaku na Ukrajinu kvůli útokům na rafinerie.
- Associated Press, 10. října 2026 — odborné hodnocení možného dopadu dohody na ceny nafty.
- Anne Applebaum, The Atlantic, 14. září 2026 — MAGA Is Making the World Safe for Corruption; přiznaná inspirace komentáře.