Ukrajinské útoky na Wildberries posouvají válku do zázemí (2026)

Ukrajinské útoky na Wildberries posunuly válku do prostoru, který ruská propaganda potřebuje udržovat obyčejný: mezi objednávky, směny ve skladech, malé prodejce a zásobování měst. V Penze a Sarapulu 30. července po dronových útocích hořela logistická zařízení, zaměstnanci byli evakuováni a v Penze byl jeden člověk zraněn. Zprávy o třetím zásahu v Permu už tak jednoznačné nebyly; tamní třídicí centrum podle firmy pokračovalo v provozu.

Tohle upřesnění má význam. Efektní věta o třech vypálených skladech za jedinou noc jde dál než dostupné důkazy. Mnohem podstatnější je širší série: od 18. července zasáhla Ukrajina podle Reuters více než tucet provozů Wildberries a zároveň pokračovala v útocích na rafinerie a energetickou infrastrukturu hluboko v Rusku. Válka se tak přelévá z mapy fronty do distribučních sítí, na nichž stojí kus normálního ruského dne.

Ukrajinské útoky na Wildberries míří do masové spotřeby

Obraz skladu plného hraček pro moskevskou zlatou mládež se nabízí skoro sám. Fakticky je ale slabý. Wildberries je největší ruský internetový prodejce a Reuters ho popisuje jako jeden z pilířů spotřebitelské ekonomiky. Přes platformu prodávají desítky tisíc menších obchodníků a její logistika převáží zboží, které v Rusku kupují běžné domácnosti.

Právě masovost dává úderům politickou váhu. Poškození distribučního centra se neuzavře za plotem jednoho průmyslového areálu. Zboží se musí přesměrovat, prodejci řeší zničené zásoby, firma vyplácí náhrady a regionální úřady hledají způsob, jak pomoci podnikatelům, kteří přes marketplace prodávají. Wildberries už kvůli sérii útoků přestavuje logistickou síť.

Takový zásah nemusí ochromit ruskou ekonomiku, aby byl vidět. Stačí, že válka začne překážet v činnostech, které měly působit samozřejmě: přijít do práce, poslat balík, naskladnit zboží, převzít objednávku, natankovat. Kreml může z televizní obrazovky vytěsnit ukrajinské trosky. Mnohem hůř vysvětluje evakuaci vlastního skladu za městem.

Ruská válka už dávno vstoupila do míst pro civilisty

Srovnání s ruským vedením války svádí k jednoduché větě: Rusko zasahuje divadla, porodnice a školky, Ukrajina sklady a rafinerie. První polovina má tvrdou faktickou oporu, druhá potřebuje brzdu, ke které se ještě dostaneme.

V Ochtyrce zasáhla 25. února 2022 kazetová munice školku a jesle Sonechko, kde se ukrývali civilisté. Amnesty International uvedla, že útok podle dostupných důkazů zřejmě provedly ruské síly operující v okolí. Zemřeli tři lidé včetně dítěte a další dítě bylo zraněno. Organizace upozornila, že případ může představovat válečný zločin.

Dne 9. března 2022 zasáhl ruský nálet mariupolskou nemocnici číslo 3 s porodnickým a dětským zázemím. Monitorovací mise OSN ověřila, že zařízení bylo v okamžiku zásahu jasně rozpoznatelné a fungovalo. Zraněno bylo sedmnáct civilistů včetně zdravotníků, dětí a těhotných žen; jedna těžce zraněná žena v pokročilém těhotenství ani její nenarozené dítě nepřežily.

O týden později zničily ruské bomby mariupolské dramatické divadlo, v němž se ukrývaly stovky civilistů. Amnesty po vyšetřování označila úder za jasný válečný zločin a za nejpravděpodobnější vysvětlení považuje úmyslný útok na civilní objekt.

Čas ten obraz nezměkčil. Nezávislá vyšetřovací komise OSN v roce 2025 popsala ruské dronové útoky na civilisty v Chersonské oblasti jako rozsáhlé, systematické a součást koordinované státní politiky; konstatovala válečný zločin úmyslného vedení útoků proti civilistům a vraždy jako zločiny proti lidskosti. Při dalším rozsáhlém ruském vzdušném útoku na Ukrajinu 30. července 2026 zemřelo podle Reuters devět lidí včetně dětí. Ve Lvově byly poškozeny dva obytné domy, škola a dvě mateřské školy.

Osm mrtvých pracovníků kazí pohodlný příběh

Jenže ani ukrajinské drony nelétají sterilní válkou bez lidí. Při prvním ze série červencových útoků na Wildberries zahynulo osm pracovníků. Firma následně oznámila kompenzace rodinám mrtvých a těžce zraněným zaměstnancům. Ten fakt se do ostrého komentáře musí vejít celý, i když kazí líbivý kontrast mezi ruským útokem na porodnici a ukrajinským útokem na krabice.

Pracovník skladu zůstává civilistou. Ruský pas z něj nedělá vojáka a skutečnost, že jeho země vede agresivní válku, jeho ochranu nemaže. Stejně tak nelze ztrátu civilních životů odbýt tím, že šlo o vedlejší škodu ekonomického tlaku. U každého útoku rozhoduje konkrétní cíl, očekávaná vojenská výhoda, riziko pro civilisty a opatření, která měla škodu omezit.

Přiznání osmi mrtvých článek neoslabuje. Odděluje podporu napadené Ukrajině od fandění každému výbuchu na ruském území. Jakmile se civilní utrpení začne hodnotit podle barvy pasu, argument se rozpadne.

O vojenském cíli rozhoduje použití, ne logo na hale

Ukrajinská strana tvrdí, že Wildberries slouží také k zásobování ruské armády a že přes jeho distribuční síť procházejí položky s vojenským nebo dvojím využitím. Zakladatelka firmy Taťjana Kimová to odmítá a říká, že platforma nenabízí nic, co by se nedalo koupit také na velkých globálních tržištích. Z veřejných informací dnes nejde poctivě rozhodnout vojenský status každého jednotlivého napadeného skladu.

Mezinárodní humanitární právo přitom nabízí poměrně strohý test. Objekt se může stát vojenským cílem tehdy, pokud svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím účinně přispívá k vojenské činnosti a jeho zničení, obsazení nebo neutralizace poskytne v dané situaci konkrétní vojenskou výhodu. Ani splnění tohoto testu nedává volnou ruku: očekávané vedlejší civilní ztráty nesmějí být nepřiměřené vůči očekávané konkrétní a přímé vojenské výhodě.

Proto nestačí ukázat na velký sklad a říct, že podporuje ruskou ekonomiku. Ekonomická důležitost sama z civilní budovy vojenský cíl neudělá. Pokud však konkrétní uzel skutečně slouží vojenskému zásobování, právní hodnocení se mění. Právě důkazy o konkrétním využití rozhodují mezi legitimním hlubokým úderem a útokem na civilní infrastrukturu.

Kampaň tlačí Rusko do obrany hlubokého týlu

Rafinerie mají oproti internetovému skladu zřetelnější vazbu na schopnost státu vést dlouhou válku. Palivo živí armádu, dopravu i průmysl a jeho výpadky se propisují do státních příjmů i zásobování. Proto se ukrajinská dálková kampaň soustředí zároveň na ropná zařízení, energetiku a logistické uzly. Údery koncem července mířily také na rafinerie v Permu a Rjazani.

Strategický účinek pak nevzniká jedním spektakulárním zásahem. Vzniká součtem problémů: jednotka rafinerie mimo provoz, přesměrované zásilky, evakuovaná směna, zničené zásoby obchodníků, další protivzdušná obrana stažená do hlubokého týlu. Každý jednotlivý incident může být zvládnutelný. Síť jich musí zvládat všechny současně.

Ukrajina tím sahá na jednu z největších domácích výhod Kremlu. Ruský stát dokázal po většinu války rozdělit zkušenost obyvatelstva velmi nerovnoměrně. Rodina vojáka může žít válkou každý den, zatímco miliony dalších lidí ji sledují hlavně jako televizní program. Hořící distribuční centrum, výpadek paliva nebo noční evakuace ten odstup zmenšují bez potřeby dobývat jediný kilometr ruského území.

Kreml potřebuje normální pondělí

Autoritářský režim nepotřebuje všeobecné nadšení každé ráno. Stačí mu poslušnost, zvyk a pocit, že stát má věci pod kontrolou. V tomhle smyslu je obyčejné pondělí politická surovina. Metro jede, objednávka přijde, pumpa má palivo, směna začne v šest a válka se odehrává někde za horizontem.

Série úderů na hluboké zázemí tuto rutinu ukusuje po malých částech. Wildberries musí přesouvat zboží. Podnikatelé řeší škody. Firma s ruskou vládou připravuje pomoc zasaženým prodejcům. Samo to veřejné mínění nepřevrátí. Vytváří to však prostředí, v němž se válka hůř prodává jako kontrolovaná operace bez domácích následků.

Z toho pořád neplyne, že ruská společnost povstane proti Putinovi. Historie války nabízí dost příkladů opačného efektu: útok zvenčí může obyvatelstvo semknout a režim může využít oběti k mobilizaci. Politický účinek ukrajinských úderů proto zůstává otevřený. Jistější je něco menšího a měřitelnějšího: Moskva musí chránit více míst, opravovat více škod a řešit více incidentů na vlastním území.

Ostrý řez

Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi a v jejím průběhu vznikla dlouhá, nezávisle zdokumentovaná řada útoků, při nichž byli zabíjeni civilisté a ničena civilní místa. U části případů vyšetřovatelé dospěli k závěru o válečných zločinech, v Chersonské oblasti dokonce o systematických útocích na civilisty a zločinech proti lidskosti. Tenhle kontext se nesmí ztratit v předstírané symetrii.

Současně z něj Ukrajině nevzniká licence na libovolný cíl v Rusku. Osm mrtvých pracovníků Wildberries připomíná, že rozdíl mezi oběma způsoby vedení války se neudrží dobrým úmyslem ani správnou stranou hranice. Udrží ho výběr cílů, důkaz jejich vojenské funkce, proporcionalita a snaha držet civilisty mimo zásah.

Nejpřesnější řez proto neleží mezi „ruskými porodnicemi“ a „ukrajinskými sklady“. Leží mezi dvěma představami o zázemí. Kreml roky sázel na to, že může ničit ukrajinský civilní život a přitom velké části vlastního obyvatelstva nabídne normální provoz. Ukrajinské dálkové údery tuto izolaci narušují. Pokud míří na uzly, které skutečně živí válečný stroj, berou Rusku bezpečné zázemí. Pokud by jejich smyslem bylo trestat běžné Rusy za to, že žijí v Rusku, ztratily by právě tu hranici, která má význam.

Pro Kreml je proto nepříjemný už samotný fakt, že musí válku stále častěji řešit doma. Pro Ukrajinu je stejně důležité, aby bylo dál poznat, proč konkrétní cíl hoří.

Ukrajinské útoky na Wildberries posouvají válku do zázemí