Z reality show rovnou do feedu. Když televize začne obchodovat s blízkostí

Influenceři z reality show už nejsou jen vedlejším produktem televizní zábavy. Obrazovka se stala náborovou plochou pro tváře, jejichž blízkost se pak dá proměnit v byznys.

Televizní obrazovka už nemusí být konec příběhu. Pro některé tváře je začátkem dalšího života ve feedu, kampaních a byznysu. Redakční ilustrační vizualizace vytvořená pomocí AI; nezobrazuje skutečnou osobu ani reálnou událost.

Pořad skončí. Vila se vyklidí, kamera zhasne, titulky odjedou. Jenže v dnešní televizi tím příběh často nekončí. Naopak. Teprve se přesouvá tam, kde jsme všichni skoro pořád: do telefonu.

Účastník reality show už nemusí být jen člověk, kterého si diváci pár týdnů pamatují z obrazovky. Může z něj být tvář pro sociální sítě, ambasador, moderátor, host dalších pořadů nebo dlouhodobý partner pro kampaně. Ne proto, že by se mediální svět pokazil přes noc. Protože zjistil, že televizní pozornost se dá dál pěstovat, násobit a prodávat.

A právě tady začíná zajímavější příběh než běžný drb o celebritách.

Ne aféra. Návod k použití dnešní televize

V popisu nové epizody podcastu Expres Star stojí, že Dominik Peroutka je s televizí Nova spojený bezmála šest let a od roku 2024 zastává roli Influencer Marketing Managera. Podcast zároveň otevírá téma lidí, kterým ke vstupu do světa influencerů může stačit účast v reality show.

To samo o sobě není žádná aféra. Je to profesní realita dnešních médií. Jen je mimořádně výmluvná.

Specializovaný server Médiář už v roce 2024 popsal, že TV Nova pracuje s více než stovkou influencerů na desítkách projektů. Podle vyjádření zástupců stanice vytváří pro některé tváře ze svých reality show další příležitosti: od kampaní s obchodními partnery přes budování mediálního obrazu až po zapojení do dalších formátů.

Jinými slovy: televize už nevysílá jen pořad. Může si kolem něj budovat celý lidský ekosystém.

Z vítěze soutěže může být obchodní kanál

Dřív televizní sláva připomínala ohňostroj. Na chvíli všechno osvítila a potom zmizela. Sociální sítě z ní udělaly elektrický proud. Tvrdší, delší a mnohem lépe měřitelný.

Influenceři z reality show nevznikají ve vzduchoprázdnu. Člověk přijde do pořadu jako neznámá tvář. Divák sleduje jeho vztahy, konflikty, nervy, slzy nebo humor. Za několik týdnů má pocit, že ho zná. Pak soutěž skončí, ale vztah pokračuje na Instagramu, TikToku nebo v dalších formátech. Jen už není jasné, kde končí postava z pořadu a kde začíná obchodní hodnota jejího publika..

To není urážka influencerů. Ani reality show. Je to popis stroje, který funguje právě proto, že lidská blízkost prodává lépe než studený reklamní banner.

Banner na vás blikne a víte, že po vás něco chce. Oblíbený člověk vám ukáže krém, oblečení, jídlo nebo zážitek a celé to působí jako přátelský tip. A právě v tom je ta síla. I problém.

Reklama převlečená za kamaráda

Evropská komise spolu s národními spotřebitelskými úřady zkontrolovala příspěvky 576 influencerů. Výsledek není drobné zaškobrtnutí. Komerční obsah zveřejňovalo 97 procent prověřovaných profilů, ale pouze 20 procent jej systematicky označovalo jako reklamu.

To neznamená, že každý influencer podvádí. A už vůbec to neznamená, že by veřejně dostupné informace dokazovaly jakékoli pochybení Dominika Peroutky nebo TV Nova. Nic takového z podkladů nevyplývá.

Znamená to ale něco podstatnějšího: publikum není přecitlivělé, když chce jasně vědět, kdy sleduje osobní obsah a kdy obchodní spolupráci.

Influencer může být sympatický. Může být upřímný. Může produkt opravdu používat a mít ho rád. Jenže jakmile za doporučením stojí peníze, výhoda, barter nebo obchodní vztah, musí být vidět i druhá polovina příběhu.

Protože nejdražší reklamní plochou dneška není billboard. Je to pocit, že nám něco doporučuje někdo blízký.

Kritika systému není povolenka k hejtu

Aby bylo jasno: kritizovat mediální mechanismus neznamená nakládat na konkrétní lidi internetovou žumpu. Televize Nova letos sama spustila kampaň Hejt není názor, ve které známé tváře čtou skutečné nenávistné zprávy, výhrůžky a přání smrti ze sociálních sítí.

Hranice je jednoduchá. Ptát se, jak média pracují s influencery, jak se označuje reklama a komu vydělává důvěra publika, je legitimní. Psát lidem výhrůžky nebo z jejich života dělat veřejný terč není kritika. Je to ubohost.

Dospělá debata unese obojí: ochranu lidí před nenávistí i požadavek, aby obchod s jejich popularitou zůstal čitelný a férový.

Divák není kompars v reklamní kampani

Na celé proměně není nejzajímavější to, že televize umí vyrábět influencery. Byla by hloupá, kdyby neuměla využít tváře, které sama dostala do povědomí publika.

Zajímavé je něco jiného: televize už nemusí divákovi prodávat jen pořad. Může mu postupně prodávat vztah k člověku, kterého mu nejdřív ukázala jako součást zábavy.

A tady má divák plné právo zvednout ruku a říct: dobře, klidně mě bavte, klidně mi ukazujte nové tváře, klidně s nimi dělejte kampaně. Jen ze mě nedělejte důvěřivou peněženku, která ani nepozná, kdy už začala reklama.

Když televize umí vyrobit důvěru, musí stejně poctivě ukázat i chvíli, kdy ji prodává. Jinak už nesledujeme člověka. Sledujeme reklamní blok, který si jen sundal znělku.

Kam dál

Zdroje a rešerše

Text je autorský komentář magazínu Ostrej Úhel. Vychází z veřejně dostupných zdrojů.