Moc BlackRocku nevypadá jako moc. Proto je tak silná

Moc BlackRocku nevychází z tajného vlastnictví světa. Roste z fondů, hlasování, softwaru a dat, bez nichž se finanční trh pohybuje stále hůř.

Moc BlackRocku nevypadá jako moc. Proto je tak silná
Moc BlackRocku nevypadá jako moc. Proto je tak silná. AI ilustrační vizualizace.

Moc BlackRocku. Na noční Wall Street svítí jméno správce aktiv, vedle je graf a z mokré dlažby vystupuje bronzový býk. Ten není znakem BlackRocku. Je tradičním symbolem Wall Street, rostoucích cen a víry, že trh nakonec vždycky znovu nabere sílu. V obrazu ale působí skoro výhružně: graf roste a klesá, člověk neví, co přijde, zatímco symbol finančního sebevědomí zůstává na místě. Snadná zkratka říká, že někdo obrovský tahá za celý trh. Právě tahle představa však zakrývá podstatnější příběh.

BlackRock není tajný majitel planety. Je regulovaným správcem cizího kapitálu, technologickým dodavatelem, hlasujícím zástupcem klientů, investorem do infrastruktury a po posledních akvizicích také mnohem větším hráčem v soukromém úvěru a datech o neveřejných trzích. Každá role má vlastní pravidla. Jejich propojení vytváří vliv, který se špatně měří jedním procentem akcií.

Patnáct bilionů není vlastnictví světa

Ke konci června 2026 spravoval BlackRock aktiva za 15,3 bilionu dolarů. Číslo je natolik absurdní, že se z něj na sociálních sítích snadno stane důkaz, že firma vlastní banky, automobilky, farmaceutické společnosti, média i vlády.

Jenže aktiva pod správou nejsou totéž co vlastní majetek společnosti. Patří investorům, penzijním fondům, pojišťovnám, institucím a dalším klientům. BlackRock podle smluv rozhoduje, jak budou spravována, inkasuje poplatky a nese povinnosti správce. Nemůže si celý balík převést do firemní pokladny a použít ho podle nálady vedení.

Výroční zpráva podaná americké Komisi pro cenné papíry ten rozdíl ukazuje dost názorně. Na konci roku 2025 měl BlackRock 14 bilionů dolarů aktiv pod správou, zatímco jeho vlastní investice vykazoval ve výši 13,3 miliardy dolarů. Záměna těchto dvou veličin není drobná nepřesnost. Je to motor většiny konspiračních obrázků, které z investičního správce vyrábějí soukromý stát.

Po odstranění mýtu však nezůstane bezvýznamná kancelář. Zůstane organizace, přes kterou proudí rozhodování o obrovském množství cizích peněz. A právě tam začíná skutečná debata.

Moc BlackRocku se násobí delegovaným hlasem

Akcie nejsou jen položky v portfoliu. Nesou právo hlasovat o členech správních rad, odměnách vedení, auditorech, změnách stanov a návrzích akcionářů. U indexových fondů toto právo často vykonává správce, protože miliony jednotlivých investorů se každého hlasování osobně neúčastní.

BlackRock Investment Stewardship uvádí, že v roce 2025 hlasoval na více než 16 500 akcionářských schůzích a posuzoval přes 154 tisíc návrhů u společností držených v indexových akciových portfoliích. To není důkaz, že Larry Fink osobně řídí tisíce firem. Je to důkaz rozsahu aparátu, který jménem klientů vstupuje do jejich správy.

Firma zároveň rozšiřuje program Voting Choice. K 31. březnu 2026 mohli způsobilí klienti ovlivňovat hlasování u indexových akciových aktiv v objemu 3,63 bilionu dolarů a tuto možnost skutečně využívali přibližně u 851 miliard. Část delegované síly se tedy vrací investorům nebo jejich zvoleným hlasovacím politikám.

Brzda existuje, ale základní mechanismus nemizí. Drobní vlastníci drží ekonomický podíl, zatímco výkon jejich roztříštěných hlasů se z praktických důvodů soustředí u několika velkých správců. Vliv zde nevzniká tajným převzetím. Vzniká delegací, pohodlím a rozsahem.

Aladdin mění službu v provozní závislost

Další vrstva se nejmenuje iShares, ale Aladdin. BlackRock ho nabízí správcům aktiv, bankám, pojišťovnám, penzijním fondům a dalším institucím jako platformu, která spojuje portfolio, riziko, obchodní procesy, provoz, evidenci a reporting. Její novější podoba propojuje veřejná i soukromá aktiva v jednom pracovním prostředí.

Aladdin není věštec a jeho uživatelé nepřestávají rozhodovat sami. Software jim nepřikazuje nakoupit stejný dluhopis ani prodat stejnou akcii. Jeho vliv je méně okázalý. Určuje, jaká data se potkají na jedné obrazovce, jak se riziko třídí, které scénáře lze rychle otestovat a jak spolu mluví investiční, kontrolní a provozní týmy.

Jakmile instituce na takové platformě postaví velkou část svého provozu, změna dodavatele přestává být běžným nákupem nového programu. Musí se přesunout data, modely, kontroly, pracovní postupy, smlouvy a odpovědnost. Čím hlouběji je systém zabudovaný, tím vyšší je odpor proti odchodu, i kdyby na trhu existovala konkurence.

Tohle je podstata infrastrukturní síly. Nemusí vydávat příkazy. Stačí, že její odstranění znamená dlouhou a drahou přestavbu.

Akvizice propojily investice, data a úvěr

BlackRock během devíti měsíců dokončil tři transakce, které změnily šířku celé skupiny. V říjnu 2024 převzal Global Infrastructure Partners, investora zaměřeného na dopravu, energetiku, digitální infrastrukturu, vodu a další fyzická aktiva. V březnu 2025 dokončil koupi Preqinu, významného poskytovatele dat o soukromých trzích. V červenci 2025 přidal HPS Investment Partners a s ním rozsáhlou platformu soukromého úvěru.

Každá akvizice má srozumitelnou obchodní logiku. Klienti chtějí investovat do infrastruktury. Soukromý úvěr přebírá část financování, které dříve zajišťovaly hlavně banky. Neveřejné fondy potřebují lepší data, srovnání a provozní nástroje.

Dohromady ale vzniká nový typ skupiny. BlackRock spravuje veřejně obchodované fondy, poskytuje technologii, rozšiřuje data o neveřejných aktivech, financuje firmy mimo klasické bankovní kanály a prostřednictvím GIP investuje do fyzických staveb, na nichž ekonomika skutečně stojí.

Firma sama tuto strategii popisuje jako propojení investic, technologií a dat napříč celým portfoliem klienta. Pro zákazníka je to pohodlné. Pro veřejnou kontrolu vzniká těžší otázka: kde končí běžná synergie a začíná závislost na jednom ekosystému, který vidí stále větší část investičního procesu?

Krize ukázala, kdo umí systém rychle rozběhnout

Význam infrastruktury se nejlépe pozná ve chvíli, kdy běžný provoz selže. Dne 24. března 2020 si newyorský Fed najal BlackRock Financial Markets Advisory jako externího investičního manažera pro mimořádné programy na trhu podnikových dluhopisů.

Centrální banka výběr zdůvodnila zkušenostmi s nákupem velkých objemů korporátního dluhu, znalostí trhu a silným provozním a technologickým zázemím. Současně stanovila důležitou hranici: BlackRock jednal podle jejích pokynů a investičních pravidel, nikoli podle vlastních strategií.

Firma tedy nepřevzala měnovou politiku Spojených států. Epizoda ukázala jinou věc. Ve chvíli, kdy veřejná instituce potřebovala rychle spustit složitou operaci, obrátila se na soukromého dodavatele, který už měl lidi, systémy a zkušenost. Formální rozhodnutí zůstalo státu, ale schopnost provést ho v potřebném tempu ležela zčásti mimo něj.

Taková role nevypadá jako vláda. Může být přesto zásadní, protože bez připraveného provozního partnera zůstává i správné rozhodnutí jen dokumentem.

Velikost není důkaz zneužití

Nejsilnější námitka proti celé tezi je oprávněná. BlackRock má konkurenty. Klienti mohou kapitál přesouvat. Fondy mají prospekty, investiční limity a regulaci. Hlasování se řídí zveřejněnými pravidly a část klientů si ho prostřednictvím Voting Choice přebírá. Vedení firem také není pobočkou správce aktiv.

Opatrnost je nutná i u společného vlastnictví, tedy situace, kdy stejní institucionální investoři drží podíly v několika konkurenčních společnostech. Studie NBER z roku 2025 ukazuje, že tento jev ve světě roste a že BlackRock, Vanguard a State Street v něm hrají zejména ve Spojených státech dominantní roli.

Z toho však automaticky neplyne tajná koordinace ani slabší konkurence. Kritický přehled odborné literatury upozorňuje, že přesvědčivý konsenzus o příčinném dopadu zatím nevznikl a novější práce s přísnějšími metodami nacházejí jen omezené důkazy. Přesný článek proto nemůže z koncentrace udělat hotový rozsudek.

Skutečné otázky jsou užší a lépe měřitelné: jak se oddělují klientská data od obchodních zájmů skupiny, jak se řeší střety rolí, jak snadno lze změnit technologického dodavatele a zda regulace dokáže posoudit celek, nikoli jen každou službu zvlášť.

Ostrý řez

Veřejná debata se BlackRockem obvykle mine dvěma způsoby. Jedna strana z něj udělá tajného vlastníka světa. Druhá mýtus správně vyvrátí a tím považuje problém za uzavřený. Mezi těmito póly mizí mnohem méně senzační, ale podstatnější proměna.

Moderní moc nemusí sedět na jednom trůnu. Může být rozdělená mezi fondy, hlasovací mandáty, datové licence, analytické modely, úvěrové platformy a krizové zakázky. Každá část vypadá jako odborná služba. Jejich spojení zvyšuje schopnost vidět trh, obsluhovat ho a stát se pro jeho velké účastníky obtížně nahraditelným.

Regulace přitom tradičně pracuje po přihrádkách. Zvlášť sleduje správu aktiv, zvlášť technologie, zvlášť data, úvěry, infrastrukturu a střety zájmů. Jenže vliv nevzniká pouze uvnitř jednotlivých přihrádek. Roste v jejich spojích.

BlackRock svět nevlastní. To je dobrá zpráva pro zdravý rozum a špatná zpráva pro každého, kdo chtěl jednoduchého padoucha. Opravdová kontrola bude náročnější. Musí sledovat, jak se soukromý správce mění v provozní prostředí trhu, aniž by musel ovládnout jedinou firmu většinovým podílem.

Konspirační teorie hledá tajnou místnost. Finanční infrastruktura ji nepotřebuje. Stačí jí, že přes ni ostatní každý den pracují.

Kam dál

Zdroje a rešerše

Redakční poznámka: Text rozlišuje mezi klientskými aktivy pod správou, delegovanými hlasovacími právy a vlastním majetkem společnosti BlackRock. Hodnocení infrastrukturní moci je autorskou interpretací doložených činností a akvizic, nikoli tvrzením o tajném řízení trhu.