AI mění trh práce. Nezačne tím, že vyhodí seniory. Nejdřív zavře…

AI mění trh práce, ale zatím úplně jinak, než jak nám technologickou budoucnost léta prodávaly nejhlasitější titulky. Žádné masové fronty vyhozených účetních, programátorů a grafiků. Žádný den, kdy se firma ráno probudí, otevře ChatGPT a po obědě pošle domů celé patro.

To ovšem neznamená, že se nic neděje. Nejnovější data z amerických firem a pracovního trhu ukazují něco méně filmového a ekonomicky možná důležitějšího. Umělá inteligence nemusí člověka nahradit úplně. Stačí, když firma zjistí, že stejnou práci zvládne s menším počtem lidí.

A první, komu se může kariérní žebřík začít zkracovat, není padesátiletý expert s dvaceti lety zkušeností. Je to člověk, který právě přišel ze školy a měl se od něj všechno teprve naučit.

Masové propouštění kvůli AI zatím v datech není

Začněme brzdou, protože bez ní by z tohoto tématu snadno vznikla další technologická strašidelná pohádka.

Studie založená na reprezentativním šetření amerického Census Bureau zjistila, že mezi listopadem 2025 a lednem 2026 používalo umělou inteligenci alespoň v jedné firemní funkci přibližně 18 procent amerických firem. Po přepočtu podle počtu zaměstnanců šlo o 32 procent. Mezi firmami, které AI používaly, ji 66 procent nasazovalo k doplnění lidské práce. Snížení zaměstnanosti související s AI hlásila jen přibližně dvě procenta firem.

Dánská data jsou podobně střízlivá. Ekonomové Anders Humlum a Emilie Vestergaard spojili průzkumy používání AI chatbotů s administrativními údaji o zaměstnání. Dva roky po spuštění ChatGPT nenašli statisticky významný dopad na výdělky ani počet odpracovaných hodin a jejich analýza umožnila vyloučit efekty větší přibližně než dvě procenta.

Práce se ovšem měnila. Přibyly nové úkoly spojené s tvorbou obsahu, kontrolou výstupů AI a zapojováním systémů do firemních procesů.

To je podstatný rozdíl. Technologie už uvnitř práce sedí. Jen zatím není vidět masový pohyb ven z budov.

AI mění trh práce. Profese nemusí zmizet. Stačí, když v ní zůstane méně lidí

Debata o tom, zda AI „nahradí účetního“, „nahradí programátora“ nebo „nahradí právníka“, má jednu chybu. Představuje si zaměstnání jako jeden nedělitelný úkol.

Jenže účetní nedělá jednu věc. Kontroluje doklady, hledá chyby, komunikuje s klientem, porovnává čísla, řeší výjimky, sleduje předpisy, nese odpovědnost a v kritické chvíli musí poznat, že dokument, který vypadá naprosto normálně, normální není.

AI nemusí zvládnout celý tento balík.

Stačí, když převezme přípravu podkladů, první kontrolu, vyhledávání, sumarizaci, rutinní komunikaci a část práce s dokumenty. Účetní zůstane. Možná velmi dobře placený účetní.

Jen jich firma nebude potřebovat deset.

Stejná matematika může fungovat u vývoje softwaru, právních služeb, překladů, zákaznické podpory, marketingu, administrativy, analýz nebo médií.

Otázka tedy nemusí znít, zda AI umí celou profesi. Ekonomicky je mnohem důležitější, zda jeden dobrý člověk vybavený AI dokáže udělat práci, kterou před několika lety dělali dva nebo tři.

Pracovní pozice pak nezmizí ze slovníku. Zmizí jedna židle.

Americká data ukazují na nejslabší místo: začátek kariéry

Právě tady začíná být vývoj nepříjemnější.

Výzkumníci ze Stanford Digital Economy Lab sledovali administrativní payroll data amerických zaměstnanců. U pracovníků ve věku 22 až 25 let v profesích nejvíce vystavených generativní AI zjistili od jejího rozšíření přibližně šestnáctiprocentní relativní pokles zaměstnanosti, a to i po kontrole změn na úrovni jednotlivých firem.

U zkušenějších pracovníků ve stejných profesích podobný vývoj neviděli. Pokles se navíc soustředil zejména tam, kde má AI větší potenciál lidskou práci automatizovat, nikoli pouze doplňovat.

To stále není rozsudek nad celou generací. Stanford svůj průběžně aktualizovaný ukazatel v červenci 2026 popisoval opatrněji: celkové rozdíly mezi profesemi podle expozice AI zůstávají spíše mírné. U lidí ve věku 22 až 25 let je ale rozdíl mnohem viditelnější a nejvíce exponované skupiny zaměstnání se vyvíjejí hůř než ty méně exponované.

Výzkumníci také upozorňují na další možné příčiny. Pracovní trh ovlivnily sazby, ekonomický cyklus, změny v technologických firmách i postpandemické přesuny. Následná analýza Stanfordu ovšem nenašla přesvědčivý důvod, proč by právě úrokové sazby vysvětlily disproporční propad mladých lidí v zaměstnáních s nejvyšší expozicí AI.

Nejsme tedy ve fázi „AI způsobila nezaměstnanost mladých“. Máme ale první velká data, která se s takovým mechanismem dají rozumně spojit.

Junior byl levný způsob, jak vyrobit seniora

Každý, kdo někdy pracoval s úplným začátečníkem, zná jednu banální pravdu: junior často není příliš efektivní.

Dostane úkol. Udělá ho pomaleji. Něco přehlédne. Zeptá se na věc, kterou zkušenější kolega dávno řeší automaticky. Připraví návrh a senior mu polovinu škrtne.

Jenže přesně tím se z něj za pár let stane člověk, který už nepotřebuje návod.

Firmy platily juniorskou práci nejen za její okamžitý výkon. Součástí obchodu bylo učení. Začátečník dostával jednodušší skutečné úkoly, sbíral kontext, viděl chyby, poslouchal zkušenější lidi a postupně získával schopnost rozhodovat tam, kde manuál nestačí.

Generativní AI trefuje přesně tento typ práce.

První draft. Základní rešerše. Jednodušší kód. Shrnutí dokumentu. Překlad. Tabulka. Rutinní e-mail. První varianta grafiky. Kontrola formátu. Příprava podkladů.

Proč by firma na tyto úkoly zaměstnávala tři začátečníky, pokud je zkušený člověk s kvalitním AI nástrojem zvládne rychleji?

Pro letošní rozpočet výborná otázka.

Pro rok 2036 už o něco horší.

Kdo bude senior, pokud vypneme výrobu juniorů?

Odtud už vstupujeme do interpretace, nikoli do hotového statistického faktu.

Pokud se dlouhodobě ukáže, že AI skutečně zmenšuje poptávku hlavně po vstupních pozicích, může vzniknout problém s tvorbou lidského kapitálu. Senior totiž není člověk, který se narodil s dvaceti lety praxe. Musel někde začít.

Jeho skutečnou hodnotou navíc často není rychlost, s jakou vyprodukuje další stránku textu, řádek kódu nebo finanční tabulku. Hodnota zkušenosti se ukáže ve chvíli, kdy standardní postup přestane fungovat.

Senior už někdy zvolil špatnou cestu. Viděl projekt, který vypadal dobře a skončil špatně. Potkal klienta, který neřekl všechno. Musel opravovat vlastní chybu. Ví, jak vypadá situace těsně před tím, než se něco opravdu pokazí.

AI může začátečníkovi část tohoto učení urychlit. Může být skvělým vysvětlovačem, simulátorem i druhým párem očí. Nemáme ale důkaz, že virtuální nácvik beze zbytku nahradí roky odpovědnosti za skutečné výsledky.

Firma tedy může během několika let fantasticky optimalizovat svou personální pyramidu a teprve později zjistit, že vyhodila spodní schody.

Tohle je možná nejdůležitější otázka celé debaty o AI a práci. Ne koho dnes propustíme. Ale odkud jednou vezmeme zkušené lidi, pokud zjistíme, že jejich nezkušenou verzi ekonomicky nepotřebujeme.

Jedna čtvrtina pracovních míst není jedna čtvrtina nezaměstnaných

Čísla o „ohrožených profesích“ je potřeba číst mimořádně opatrně.

Mezinárodní organizace práce v roce 2025 odhadla, že přibližně jeden ze čtyř pracovníků na světě působí v zaměstnání s nějakou mírou expozice generativní AI. Do nejvyšší kategorie expozice ale spadalo jen 3,3 procenta světové zaměstnanosti.

ILO zároveň považuje za pravděpodobnější transformaci většiny těchto profesí než jejich úplný zánik.

Slovo „expozice“ je v této debatě zásadní. Znamená, že určitou část pracovních úkolů lze pomocí technologie dělat jinak nebo rychleji. Neznamená automaticky, že pracovní místo zítra zmizí.

Jenže ani opačná útěcha nefunguje. Zachování názvu profese nic neříká o tom, kolik lidí v ní nakonec bude pracovat.

Technologie mezitím nestojí na místě

Současná relativně malá změna celkové zaměstnanosti se nedá jednoduše promítnout deset let dopředu. Modely i systémy kolem nich se rychle mění.

Výzkumná organizace METR sleduje takzvaný task-completion time horizon: délku softwarových úkolů měřenou podle času lidského odborníka, které dokáže AI agent dokončit s danou pravděpodobností úspěchu.

Jejich původní dlouhodobá řada ukázala přibližně sedmiměsíční zdvojnásobování padesátiprocentního časového horizontu. Aktualizovaná metodika z roku 2026 naměřila u novějších modelů dokonce rychlejší krátkodobý trend, zároveň ale METR výslovně varuje před pohodlnou extrapolací.

Dvojnásobení časového horizontu neznamená dvojnásobnou automatizaci práce. Testy jsou převážně softwarové, nepostihují kompletní zaměstnání a model, který zvládne několikahodinový programátorský úkol v benchmarku, se tím automaticky nestává kolegou schopným převzít týden odpovědnosti ve skutečné firmě.

Tempo schopností ale není detail, který bychom mohli ignorovat jen proto, že letošní statistika zaměstnanosti zatím nevypadá dramaticky.

A pak může přijít druhý paradox: člověk začne být prémiový

S umělou inteligencí se může současně odehrát ještě jedna věc. Čím levnější bude kompetentní syntetický průměr, tím zajímavější může být prokazatelně lidský původ.

Studie publikovaná v roce 2026 ve Frontiers in Psychology sledovala 618 uživatelů krátkých videí. Označení obsahu jako vytvořeného AI snižovalo množství úsilí, které jeho vzniku lidé přisuzovali. Samotné označení „human-made“ zatím oproti neoznačenému obsahu výraznou prémii nepřinášelo.

Autoři nabízejí logické vysvětlení. Člověk stále většinou automaticky předpokládá, že obsah vytvořil jiný člověk.

Pokud tento předpoklad přestane platit, může se změnit i hodnota označení původu.

Jiná série experimentů publikovaná ve Scientific Reports ukázala ještě podivnější efekt. Lidé v některých situacích hodnotili radu vytvořenou ChatGPT lépe než radu průměrného člověka, pokud nevěděli, kdo ji napsal. Když ale dostali informaci, že autorem je AI, stejné radě kleslo hodnocení. Při přímém výběru mezi lidskou a AI radou navíc lidé ve většině sledovaných oblastí preferovali člověka. Technologie a software byly jedinou oblastí, kde se preference obrátila směrem k AI. Největší náskok měl člověk u vztahů a randění.

To není důkaz, že vznikne univerzální ekonomická přirážka za člověka.

Je to ale důkaz, že nám původ výkonu není lhostejný.

Možná jednou nebude luxusem dokonale napsaný text. Ten bude všude. Luxusní může být vědomí, že za textem, fotografií, hudbou, radou nebo službou skutečně někdo stojí, nese za ni jméno a vložil do ní vlastní zkušenost.

Praha je laboratoř, aniž by si to objednala

Český pracovní trh nestojí mimo tento proces.

OECD ve své regionální analýze odhadovala podle dat z roku 2022 expozici generativní AI přibližně u 25,2 procenta českých pracovníků. V Praze podíl vystoupal až na 46,7 procenta. Důvodem je mimo jiné vysoká koncentrace odborných, manažerských, finančních, technologických a dalších znalostních profesí.

Znovu: expozice není předpověď propouštění. OECD ji v tomto měření definuje jako zaměstnání, kde nejméně pětina úkolů může být s pomocí generativní AI provedena přibližně dvakrát rychleji.

Česká mladá generace navíc technologii rozhodně neignoruje. Podle Eurostatu používalo v roce 2025 nástroje generativní AI 78,5 procenta lidí ve věku 16 až 24 let v Česku. Vyšší podíl měly v Evropské unii pouze Řecko a Estonsko.

Mladí tedy nejsou bezbranné oběti technologie, kterou neumějí používat. Naopak. Vstupují na pracovní trh jako generace, která ji často ovládá nejrychleji.

Jen současně vstupují právě do těch pozic, jejichž rutinnější vrstva se automatizuje nejsnáze.

AI může juniora také udělat mnohem lepším

Férový protiargument je silný. Stejná technologie, která část jednoduchých úkolů bere, může začínajícímu člověku dramaticky zvýšit výkon.

Junior může během několika minut dostat vysvětlení problému, ke kterému by dříve hledal zkušenějšího kolegu. Může si nechat zkontrolovat kód, připravit varianty řešení, rychleji se učit terminologii, porovnávat dokumenty nebo simulovat rozhovor s klientem.

Firma tedy nemusí dojít k závěru „juniora nepotřebujeme“. Může dojít k závěru „junior s AI je najednou mnohem použitelnější“.

Právě proto nedává smysl kreslit jednu přímku od ChatGPT k masové nezaměstnanosti.

Současná data podporují obě možnosti současně: AI často doplňuje lidskou práci a zvyšuje její produktivitu, zároveň se v některých nejvíce exponovaných vstupních profesích objevují první známky horšího vývoje zaměstnanosti.

Která síla nakonec převáží, zatím nevíme.

Ostrý řez

Možná jsme příliš dlouho čekali na špatný okamžik. Na den, kdy bude umělá inteligence dost chytrá, aby člověka celého vyhodila z práce.

Takový den možná nikdy nepřijde.

Ekonomika ho nepotřebuje.

Stačí, aby deset lidí dokázalo s AI práci patnácti. Potom osm práci patnácti. Potom pět. Firma dál zaměstnává lidi. Profese stále existuje. Statistik může říct, že robot nikoho kompletně nenahradil.

A přesto je deset židlí pryč.

Nejzajímavější proto nebude souboj nejlepšího člověka s nejlepším modelem. Rozhodovat se může mnohem níž, u práce, kterou jsme desítky let dávali lidem na začátku kariéry právě proto, aby se ji naučili dělat dobře.

Pokud ji převezme AI, získáme fantastický nástroj.

A možná zároveň problém, který se ukáže až s velkým zpožděním.

Kdo bude za patnáct let ten zkušený člověk, kterému svěříme poslední rozhodnutí, když jsme před patnácti lety zjistili, že jeho juniorskou verzi nepotřebujeme?

Senior totiž nevzniká instalací nové verze.

Nejdřív musí dostat první šanci.

AI mění trh práce. Nezačne tím, že vyhodí seniory. Nejdřív zavře dveře juniorům