Dva mrtví ve Vrběticích, prý česká provokace. Ruská velvyslankyně nám přišla vysvětlovat válku na Ukrajině

Ruská velvyslankyně a rozpor mezi diplomatickou obhajobou invaze a jejími následky – ilustrační montáž
Vizualizace vytvořená pomocí AI.

V ulici Politických vězňů se člověk může dozvědět ledacos. Dvanáctého října 2026 se tam na besedě pořádané Institutem české levice a jeho partnery, včetně pražské KSČM, vysvětlovala politika země, která politické vězně dál vyrábí. Hostem byla ruská velvyslankyně Anna Ponomarjovová. Vedle ní Josef Skála. Tématem mělo být Rusko po volbách do Státní dumy. Řeč přišla také na válku.

Podle reportáže HlídacíPes.org nabídla diplomatka možnost pozvat na některou další akci „naše vojenské experty“, kteří by vysvětlili podrobnosti. Mluvila o účasti na besedě. Současně hájila postup ruské armády slovy, že od začátku jednala „velice opatrně s přihlédnutím k obyvatelům této země“.

Ta drzost spočívá hlavně ve druhé větě. Před českým publikem se invaze převléká za ohleduplnost a další výklad mají dodat odborníci útočícího státu. Jako by problémem byly naše nedostatečné znalosti vojenského řemesla. Jako by nám někdo jen zapomněl dost podrobně vysvětlit zbořený dům.

Ohleduplnost měřená zasaženými sanitkami

Monitorovací mise OSN pro lidská práva ověřila za rok 2025 na Ukrajině nejméně 2 514 zabitých civilistů a 12 142 zraněných. Souhrnný počet zabitých a zraněných vzrostl proti roku 2024 o 31 procent. To jsou ověřená minima, nikoli úplný soupis všech obětí války.

Ve zprávě za srpen 2026 mise uvádí, že za prvních osm měsíců roku zaznamenala 2 222 zabitých civilistů a 13 058 zraněných. Dohromady více než za celý předchozí rok. V samotném srpnu byly hlavní příčinou civilních ztrát rakety a dálkové drony; většina obětí těchto zbraní připadala na městská centra daleko od fronty.

Světová zdravotnická organizace oznámila už 8. května 2026 více než tři tisíce ověřených útoků na zdravotní péči od začátku plné invaze. Její evidence zahrnuje nemocnice, ambulance, zdravotníky i zásobování. Přibližně pětina zaznamenaných útoků zasáhla sanitky a další zdravotnická vozidla. Jednotlivé incidenty mají vlastní okolnosti; souhrn ale těžko poslouží jako reklama na péči o obyvatele napadené země.

V září přidala WHO zprávu o třech humanitárních skladech zasažených během tří měsíců. U skladu v Dnipru popsala zničení poloviny zdravotnických zásob a vybavení určených pro přibližně 225 tisíc lidí. Za takovým číslem jsou léky, které nedorazí, a pacienti, kteří budou čekat.

Ruská velvyslankyně může přednést oficiální stanovisko své vlády. Máme ovšem plné právo pojmenovat jeho obsah: obhajuje válku jazykem, který odstraňuje její lidské následky. Slovo opatrnost má uklidnit posluchače, zatímco skutečné škody zůstávají za dveřmi sálu.

Vrbětice nebyly nedorozumění mezi národy

V rozhovoru zveřejněném 7. října na webu General News označila Ponomarjovová českou kauzu za „vrbětickou provokaci“. Zhoršení vztahů připsala rozhodnutí Prahy obvinit Rusko. Českým zbrojním podnikům zase vyčetla, že podporou Ukrajiny přispívají k zabíjení občanů její země.

Vrbětice mají datum, místo a dva mrtvé české občany. První sklad vybuchl 16. října 2014, druhý 3. prosince. Ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek ve zprávě z 29. dubna 2024 uvedl, že policie považuje za prokázané provedení obou explozí příslušníky ruské vojenské rozvědky GRU. Popsal také účel operace: zabránit dodání zbraní a munice do oblastí, kde ruská armáda působila.

Česká suverenita tedy v této věci nepředstavovala pro ruský stát nepřekročitelnou hranici. Munice překážela jeho vojenským zájmům, a podle zjištění českých vyšetřovatelů ji jeho lidé zničili i na našem území.

Státní zastupitelství zveřejnilo pozoruhodný detail. Dvě osoby si před první explozí vyřizovaly návštěvu skladů pomocí falešných pasů. Po útoku na Sergeje Skripala v britském Salisbury se objevily fotografie podezřelých a později také jejich rozhovor v ruské televizi RT. Právě televizní záznam poskytl materiál pro znalecké srovnání tváří s podobami na kopiích pasů. Podle státního zastupitelství se shoda potvrdila.

Televize, která měla jejich cestu do Salisbury vysvětlit, tak českému vyšetřování nevědomky pomohla. Příběh o české provokaci proti Rusku se s tímhle detailem vypráví podstatně hůř.

Prověřování bylo v roce 2024 odloženo, protože chyběly podmínky pro zahájení trestního stíhání konkrétních osob a Moskva odmítla právní pomoc. Odsuzující rozsudek tedy nepadl. Policie svůj závěr o operaci GRU neodvolala a státní zástupce odložení označil za odpovídající procesní postup.

Když dnes ruská velvyslankyně mluví o provokaci, přepisuje vinu na zemi, na jejímž území zemřeli lidé. Poškozený stát má přijmout vysvětlení státu, který podle jeho vyšetřovatelů útok provedl. A ještě uznat, že si pokažené vztahy způsobil sám.

Ruská velvyslankyně obviňuje české zbrojovky

Výhrada k českým zbrojovkám odhaluje podstatu celé nabídky na zlepšování vztahů. Dokud pomáháte zemi, kterou jsme napadli, bude mezi námi problém. O tom, jaké jednání je přijatelné, má rozhodovat Moskva podle potřeb vlastní armády.

Charta OSN přitom v článku 51 uznává právo napadeného státu na individuální i kolektivní sebeobranu. Česká pomoc bránící se Ukrajině se opírá o tento rámec. Ruská nespokojenost s dodávkami zbraní nevytváří právo určovat českou zahraniční politiku.

Mezinárodní soudní dvůr už 16. března 2022 v předběžném opatření nařídil Ruské federaci okamžitě zastavit vojenské operace zahájené 24. února na ukrajinském území. Kdo chce poučovat o mezinárodním právu a míru, mohl by začít u tohoto konkrétního požadavku soudu.

Pro ukončení invaze není nutné, aby české továrny přestaly dodávat obráncům munici. Rozhodující rozkaz může vydat vedení státu, jehož armáda překročila hranice. Jenže takové vysvětlení by domácím obdivovatelům Kremlu pokazilo podvečer.

Ambasáda není nevinná jen proto, že má ceduli

České ministerstvo zahraničí označilo už v dubnu 2021 Vrbětice za flagrantní porušení české suverenity a mezinárodního práva. Následné omezení personálu ruského velvyslanectví mělo konkrétní bezpečnostní příčinu. V květnu téhož roku ministerstvo potvrdilo zavedení parity na úrovni sedmi diplomatů a pětadvaceti administrativních a technických pracovníků.

Ruská velvyslankyně v říjnovém rozhovoru líčí redukci mise a další české kroky jako nespravedlivé překážky. Z jejího vyprávění se vytrácí podstatná okolnost: stát má důvod omezit diplomatické zázemí mocnosti, jejíž služby podle jeho bezpečnostních orgánů působí proti němu.

BIS v úvodním slově ke zprávě za rok 2024 uvedla, že pomohla zastavit několik pokusů o sabotážní akce podobné útoku v autobusovém depu na pražském Klíčově. O rok novější hodnocení popisuje rozsáhlé ruské hybridní působení včetně verbování lidí přes Telegram k možným sabotážím, klasických zpravodajských operací a kybernetických útoků proti České republice.

Stejný dokument vysvětluje i snahu získat přehled o cestách ruského diplomatického a služebního personálu a znesnadnit jejich využívání ke krytí zpravodajských operací. Česká ostražitost má praktický obsah. Vzniká ze zkušenosti bezpečnostních služeb.

Severoatlantická rada popsala už v květnu 2024 ruskou kampaň zahrnující sabotáže, násilí, kybernetické zásahy a dezinformace na území spojenců. Řešíme problém, který přesahuje české stranické spory a jedno vystoupení v Praze.

Z toho nelze automaticky dělat z každého případného přednášejícího rozvědčíka. Zato z toho plyne dost dobrý důvod, aby stát prověřoval, koho si ambasáda zve, v jakém postavení a za jakým účelem. Titul vojenského experta nemá fungovat jako náhrada bezpečnostního posouzení.

Mluvit s Moskvou neznamená dělat jí publikum

Diplomatické zastoupení má smysl i mezi nepřátelsky naladěnými státy. Potřebujeme komunikaci kvůli občanům, konzulárním věcem i krizovým situacím. Velvyslanec také běžně obhajuje politiku vlastní vlády. Zrušit tento prostor pokaždé, když zazní odpudivé stanovisko, by byla pohodlná reakce s často nepohodlnými následky.

Jenže český stát má k dispozici mnohem přesnější nástroje než střídání mlčení a velkých gest. Může vyžadovat vysvětlení konkrétních výroků, odmítat manipulaci s vlastními bezpečnostními zjištěními a důsledně hájit pravidla pro působení cizí mise.

Vídeňská úmluva diplomatům ukládá respektovat právo přijímající země a nevměšovat se do jejích vnitřních záležitostí. Umožňuje také omezovat velikost mise a prohlásit diplomata za nežádoucí osobu. Samotná účast na politické besedě ještě automaticky nedokazuje porušení úmluvy. Odpovědnost za podobu diplomatického vztahu ale zůstává také na české straně.

Předvolání nemusí být hypotetické. Ministr zahraničí Petr Macinka si Ponomarjovovou předvolal 3. září 2026 kvůli incidentům v zemích EU včetně letiště v Lipsku. Ministerstvo výslovně uvedlo, že její vysvětlení o provokacích odmítl na základě německých informací i vlastních zjištění dvou českých tajných služeb. Tak má vypadat výchozí postoj: konkrétní podklady, konkrétní nesouhlas.

Ruská velvyslankyně by měla stejnou věc slyšet také při obhajobě údajně ohleduplné invaze. Česká diplomacie nemusí přebírat její slovník a kvůli příjemnějším vztahům rozmělnit vlastní závěry o Vrběticích. Především nesmí vzniknout dojem, že dostatečně dlouhé popírání nakonec promění zdokumentovaný útok v pouhou názorovou neshodu.

A hostitelé podobných večerů? Mohou se nazývat vlastenci, jak často chtějí. Ve chvíli, kdy přijímají přepis českých obětí na českou provokaci, ustupuje jejich vlastenectví před loajalitou k cizí mocnosti. Právě na Vrběticích se to pozná velmi snadno.

Paní velvyslankyně, česká veřejnost nepotřebuje vojenskou přednášku o tom, jak ohleduplně probíhá napadení sousední země. Potřebuje od vašeho státu slyšet, kdy s ním skončí. A dva mrtví ve Vrběticích se další besedou z české paměti neodstraní.

Kam dál

Zdroje a rešerše

Štítky