Zdravotní následky 11. září trvají 25 let

Zdravotní následky 11. září.

New York letos k výročí nepřidal jen další vzpomínkový ceremoniál. Otevřel také archiv.

Přibližně 170 000 stran dokumentů o kvalitě vzduchu, zdravotních rizicích a reakci města po pádu World Trade Center. Je mezi nimi často citované Harding Memo i soubor označovaný jako „68 boxes“. Městská správa sama uvádí, že tyto krabice nebyly navzdory předchozím žádostem o informace lokalizovány až do roku 2025.

Čtvrt století po útoku se tak vedle známého příběhu o letadlech, věžích a téměř třech tisících mrtvých znovu otevírá jiný. Nemá jeden okamžik, který by se dal donekonečna pouštět v televizi. Nemá ani přesný čas konce.

Je v něm prach. Plíce. Rakovina. Tisíce zdravotních karet. A také jedna uklidňující věta, kterou americká Agentura pro ochranu životního prostředí vyslovila příliš brzy.

Zdravotní následky 11. září začaly v prachu

Když se věže World Trade Center zhroutily, Lower Manhattan nezmizel jen pod troskami. Do vzduchu se dostala obrovská masa jemného prachu a částic ze stavebních materiálů, skla, kovů, izolací a všeho, co v budovách hořelo, praskalo a drtilo se.

Hasiči, záchranáři, policisté, stavební dělníci, dobrovolníci i obyvatelé okolí se v tom prostředí pohybovali ještě dlouho po útoku. Záchranné, vyprošťovací a následné práce pokračovaly měsíce.

V prvních dnech však existovala ještě jedna potřeba. New York se musel zvednout. Lidé se potřebovali vrátit domů a do práce, otevřít firmy, školy, ulice. Finanční čtvrť nemohla zůstat navždy uzavřenou zónou.

A do této situace přišlo 18. září 2001 veřejné ujištění EPA, že výsledky monitorování ukazují bezpečný vzduch a pitnou vodu v okolí zasažených míst.

Pro člověka stojícího tehdy v New Yorku to musela být jedna z nejdůležitějších informací týdne. Teroristický útok už zastavit nešlo. Teď bylo potřeba vědět, jestli se dá normálně dýchat.

Slovo „bezpečné“ předběhlo důkazy

O dva roky později se k té větě vrátil vlastní Office of Inspector General americké EPA. A jeho závěr byl nepříjemně konkrétní.

Když EPA 18. září oznámila, že vzduch je bezpečný k dýchání, neměla podle inspektora dostatek dat a analýz, aby tak široké ujištění mohla učinit.

U některých sledovaných znečišťujících látek začal odběr vzorků až 16. září. V řadě případů nebyly výsledky známy ani ve chvíli, kdy už uklidňující tisková zpráva vyšla.

Interní vysvětlení EPA bylo navíc podstatně užší než sdělení, které slyšela veřejnost. Některé závěry se měly vztahovat například na venkovní vzduch, zdravé dospělé, dlouhodobá rizika nebo konkrétní škodliviny. Tato omezení se ale do veřejného sdělení většinou nedostala.

Inspektor EPA zjistil ještě něco. White House Council on Environmental Quality během společného schvalování komunikace ovlivňoval její podobu. Do textů se dostávaly uklidňující formulace a některá varování byla odstraněna.

Je důležité nepřidávat k tomu něco, co důkazy neříkají. Z těchto zjištění nelze poctivě vyrobit tvrzení, že někdo naplánoval otrávení Newyorčanů nebo předem znal všechny budoucí zdravotní následky. To by byla konspirace přilepená na skutečný problém.

Ten problém je dost vážný i bez ní.

Státní instituce vyslovila jistotu v situaci, kdy pro ni podle jejího vlastního pozdějšího auditu neměla dostatečná data.

Pětadvacet let medicíny mění bilanci

Následky expozice se nedají spočítat během jednoho odpoledne. Některé respirační potíže se objevily rychle. Jiné diagnózy potřebovaly roky.

FDNY zveřejnil letos v září svou pětadvacetiletou zdravotní bilanci. Více než 10 000 jeho členů má certifikovaný alespoň jeden fyzický zdravotní problém související s 11. zářím a následnými pracemi u World Trade Center. Přes 4 200 členů má certifikaci kvůli rakovině. Tisíce dalších mají evidované psychické obtíže.

Nejde přitom jen o hasiče.

Federální World Trade Center Health Program dnes poskytuje monitoring a léčbu lidem přímo zasaženým útoky a jejich následky v New Yorku, u Pentagonu a v Shanksville. Program vznikl federálním zákonem až o roky později a jeho existence je autorizována až do roku 2090.

To datum stojí za chvíli pozornosti. Spojené státy mají zdravotní program pro následky jednoho zářijového dne roku 2001 legislativně připravený ještě na dobu, kdy od útoku uplyne téměř devadesát let.

Katastrofa může být krátká. Její medicína nikoli.

Letos přibyla sedmá minuta ticha

Výroční ceremonie 11. září měla po čtyřiadvacet let šest okamžiků ticha. Připomínaly nárazy do obou věží, jejich pády, útok na Pentagon a havárii letu United 93 v Pensylvánii.

Letos je poprvé sedmý.

9/11 Memorial & Museum jej přidal pro lidi, kteří zemřeli na zdravotní následky útoku a práce po něm. Organizace při oznámení změny uvedla, že od roku 2001 zemřely na nemoci spojené s 11. zářím tisíce záchranářů, pracovníků odklízení následků i členů komunity Lower Manhattan.

Je to drobná změna ceremoniálu, ale možná nejpřesnější korekce způsobu, jakým si ten den pamatujeme.

Prvních šest okamžiků má čas na hodinách.

Sedmý ho nemá.

Je pro lidi, kteří neumírali v 8:46, 9:03 ani 10:28. Někteří dostali diagnózu po letech. Někteří zemřeli po desetiletích.

Každý další rok přidává jména

Na začátku září přidal FDNY na svůj World Trade Center Memorial Wall dalších 36 jmen. Patří členům sboru, kteří zemřeli na onemocnění související s jejich účastí na záchranných a následných pracích.

Tohle není uzavřený seznam v učebnici dějepisu. Ještě v roce 2026 se prodlužuje.

A tím se mění i význam slova „oběť“. Bezprostřední bilance teroristického útoku zůstává historicky jasná. Vedle ní ale existuje druhá skupina lidí, jejichž smrt nepřišla při nárazu, požáru nebo pádu budov. Souvislost s 11. zářím vede přes expozici, nemoc a dlouhou dobu mezi příčinou a následkem.

Tyto dvě bilance se nesmějí mechanicky smíchat. Medicínská certifikace onemocnění není totéž jako seznam lidí zabitých přímo při útoku. Právě rozlišení obou skupin ale ukazuje něco, co televizní záběry nedokážou: hranice katastrofy neleží nutně v kalendáři.

Dětem z roku 2001 je dnes kolem třiceti

Jedna mezera zůstává překvapivě velká. Přibližně 25 000 dětí žilo nebo chodilo do školy poblíž World Trade Center. Do skupiny patří i lidé, kteří byli v době útoku ještě v děloze.

Dlouhodobá data o této generaci jsou podstatně slabší než u dospělých záchranářů.

Teprve nyní vzniká federálně koordinovaný projekt, který má tuto mezeru systematicky řešit. CDC má vytvořit World Trade Center Youth Research Coordinating Center a výzkum má podle současného plánu začít nejpozději v červenci 2027.

Člověku, kterému bylo při útoku pět let, bude tehdy jednatřicet.

To není argument, že všechny zdravotní problémy této generace způsobil toxický prach z World Trade Center. Právě to má kvalitní dlouhodobý výzkum pomoci rozlišit. Je to ale dost dobrý důvod ptát se, proč tak důležitou odpověď získáváme až po čtvrt století.

170 000 stran přišlo na stůl až teď

Nově otevřený městský archiv proto není jen výroční dekorace. Obsahuje dokumenty o zdravotních obavách, kvalitě ovzduší a reakci města. Součástí jsou materiály, o které se vedly roky spory podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Samotná existence 170 000 stran ještě nedokazuje žádný velký nový skandál. Takové tvrzení by vyžadovalo dokumenty postupně projít, zasadit je do kontextu a oddělit tehdejší znalost od dnešního vědění.

Už známá historie ale nepotřebuje čekat na poslední stránku archivu. Zpráva inspektora EPA z roku 2003 je veřejná přes dvě desetiletí. Víme z ní, že nejznámější ujištění o bezpečnosti vzduchu bylo širší, než dovolovala tehdy dostupná data.

A dnes máme druhou polovinu obrazu: pětadvacet let zdravotního sledování lidí, kteří tím vzduchem skutečně dýchali.

Nejtěžší není přiznat nebezpečí. Nejtěžší je přiznat nejistotu

Po katastrofě chce veřejnost odpověď. Úřady ji chtějí dát. Město potřebuje fungovat. Lidé potřebují vědět, jestli mohou otevřít okno, poslat dítě do školy, vrátit se do kanceláře nebo uklízet byt pokrytý prachem.

„Nevíme ještě dost“ je v takové chvíli mizerně uspokojivá věta.

Jenže někdy je to jediná poctivá věta, kterou stát má.

To je nejostřejší část příběhu 11. září po pětadvaceti letech. Nejde jen o to, co dokázali teroristé během několika hodin. Jde také o to, jak instituce zacházejí s nejistotou ve chvíli, kdy jsou pod obrovským tlakem vrátit lidem pocit normálu.

Bezpečí není totéž co uklidnění. První potřebuje důkazy. Druhému někdy stačí tisková zpráva.

New York dnes přidává sedmou minutu ticha, další jména na pamětní zeď a 170 000 stran do veřejného archivu. To všechno říká stejnou věc přesněji než další zpomalený záběr padající věže.

11. září má datum. Jeho zdravotní následky ho nemají.

Zdravotní následky 11. září proto nejsou dodatkem pod čarou k jedné historické tragédii. Jsou samostatný příběh o tom, jak dlouho může tělo nést účet za prach, toxiny, špatnou komunikaci rizika a práci v troskách.

Právě zdravotní následky 11. září ukazují, že katastrofa nekončí ve chvíli, kdy z obrazovek zmizí kouř. Pro tisíce lidí pokračovala v plicích, krvi, diagnózách a v čekání na uznání.

11. září skončilo za pár hodin. Druhá katastrofa trvá 25 let